Klopina byla osídlena už v době kamenné, památek se zde však zachovalo poskrovnu

Historie Klopiny sahá hluboko do pravěku. Archeologické nálezy potvrzují v tomto kraji návštěvy lovců již ve starší době kamenné. Asi 6000 let před Kristem si zde postavili osady také první zemědělci. Jedna z nich stála na pod Holubicí, na polní trati Hranička. Další osada pravděpodobně ještě na severním okraji obce. Lidé se sem s přestávkami vraceli až do doby slovanského osídlení krajiny.

První písemná zmínka o Klopině pochází z údajně z roku 1335, kdy tato vesnice patřila k sousednímu úsovskému hradu. Jiní historikové však první zprávu řadí až do roku 1366. Zajímavé je jméno obce, které se doposud nepodařilo jazykovědcům objasnit. Buď se Klopina jmenuje podle svého zakladatele, nebo podle slova obklopovati. Méně pravděpodobné je pak jméno získané podle klopačky drtící vytěženou rudu, neboť těžba je zde zaznamenána jen krátce, a to až v 19. století.

K nejstarším dějinám obce je zajímavé sledovat na dolním konci obce dodnes částečně dochované budovy bývalého dvora. Existoval od 16. století a podle některých hypotéz není vyloučeno, že byl postaven na místě zaniklé vsi Střítež, která je doložena v několika zmínkách ze 15. století. Mizí pak po třicetileté válce.

Po většinu času patřila Klopina pod správu úsovské vrchnosti, se kterou prožívala dobré i zlé časy. Spolu s Úsovem se dostává již v roce 1597 sňatkem do majetku rodu Lichtenštejnů. Třicetiletá válka, a s ní spojené drancování Švédů, znamenala pro Klopinu mnohé útrapy, ze kterých se však velmi brzy vzpamatovává, protože podle lánového rejstříku z roku 1677 zde bylo již 19 usedlíků a tři pusté domy.

Škola v Klopině je uváděna již okolo roku 1789. V roce 1834 zde erár sečetl 451 obyvatel a počet obyvatel se nijak významně nezměnil. V Klopině žila i menší německy mluvící komunita, která zanikla po druhé světové válce.  Ve třicátých letech 19. století se v katastru obce, směrem k Polici dolovala železná ruda, avšak těžba neměla dlouhého trvání.

Po roce 1848 byla Klopina  připojena k politickému okresu Zábřeh se soudní  správou v  Mohelnici. Pozemky  dvorského lichtenštejnského velkostatku byly v roce 1918 z části rozparcelovány mezi drobné majitele.

V obci stávala menší kaple nedaleko místní školy. Byla zbořena v roce 1966. Jinak byla vesnice přifařena do Úsova. Po vzniku republiky zde mnoho lidí odešlo od katolické církve k českobratrské církvi evangelické. Po válce se tvář obce výrazně proměnila. Staré usedlosti byly přestavěny na nové domy a postupně zmizely i některé drobné památky. V roce 1960 byla k obci připojena sousední Veleboř.

Po roce 1948 zde došlo ke kolektivizaci zemědělské produkce a obec se postupně stala sídlem velkého agrokombinátu s dnešním názvem Úsovsko. Na jeho produkci byla navázaná i výroba cereálních tyčinek a dalších produktů. 

Klopině dnes vévodí co do zajímavých staveb zejména sídlo zemědělské společnosti. Jeho historickou část tvoří někdejší Wachutkův statek. Nad vesnicí najdeme koupaliště v létě provozované jako přírodní nádrž a zajímavým místem je zdejší minimuzeum v budově bývalé školy představující nejen historii, ale i tradice lidové výroby a zvyků Klopiny a okolí.