Kostel sv. Jana Křtitele v Určicích patřil k vyhledávaným poutním místům už po třicetileté válce

Počátky historických zápisů potvrzujících existenci vesnice sahají do roku 1288. Papež Mikuláš IV. tehdy píše list velehradskému opatovi, aby urovnal spor mezi knězem Konrádem a rytířem Ctiborem z Určic, na kterého si farář stěžoval. Tím máme potvrzenu nejen existenci obce, ale rovněž kostela a farnosti. Bohužel, kdy byl, na místě dnešního kostela zasvěceného sv. Janu Křtiteli postaven onen první chrám, dnes už bohužel nevíme. Chybí nejen písemné zprávy, ale zatím i archeologický výzkum, který by tyto otázky objasnil.

S jistotou můžeme tvrdit, že kostelík stál na místě dnešního kostela a patrně byl vypálen husity. Po husitských válkách byl stavěn nový kostel zřejmě kamenný, který byl několikrát poškozen požáry. V roce 1428 darovala Kateřina z Kravař a na Plumlově určickému kostelu na tu dobu poměrně značný pozemkový majetek, povinné platby podaných, vybavení kostela a další dary, aby zajistila jeho finanční nezávislost. Přála si za to být v kryptě pohřbena. Koncem 20. století však byla krypta otevřena, ale ostatky v ní ty patřily patrně zdejším duchovním z 18. století.

Požáry i nájezdy vojsk vedly k tomu, že kostel už byl v 18. století ve špatném technickém stavu. Proto proč musel být ve 20. letech stržen a na jeho místě byl v letech 1727 – 1734 vystavěn v barokním slohu současný kostel. Zvláštností stavby je oddělená věž sloužící jako zvonice. V letech 1860 až 1871 musel být kostel dvakrát stažen železnými svorami a základy zpevněny novou zdí.

V letech 1663 až 1693 byl knězem v Určicích Pavel Alexandr Jakšíček. Byla to těžká doba po třicetileté válce a bylo potřeba posílit víru místních obyvatel po reformaci. Kněz tak prý významně podporoval mariánský kult a dokonce už v té době byl prý v kostele jakýsi památný obraz Panny Marie. Bohužel, do současnosti se o něm více zpráv nedochovalo.

K nové poutní tradici se váží dvě pověsti. Jedna mluví o vysloužilém vojáku Bartoloměji Hrdiborském, který skutečně žil v Prostějově. Na svých cestách po světě se měl setkat s poustevníkem, který mu věnoval mariánský obraz s tím, aby si jej vážil. Po návratu jej prý nechal přemalovat na dřevo a kopii zavěsil na místě, kterému se říkalo Syslovice mezi Určicemi a Prostějovem, kde rostla rozložitá borovice, u které jako milovník lovu často odpočíval. Obraz na borovici zavěsil za doprovodu dvou přátel a odešli směrem k Žešovu. V tom se prý od borovice ozval zpěv a strom se ocitl v záři jakoby velkého ohně. Celá událost se brzy roznesla do kraje a na místo přicházeli lidé, kteří prý zažívali mnoho zázračných úkazů a uzdravení.

Druhá pověst vypráví o mladíkovi z Prostějova, který obraz koupil na jarmarku v Litovli a zavěsil jej na borovici, aby si vždy po cestě do Určic za svojí milenkou připomněl ctnost čistoty a nevinnosti. Když obraz kupoval, prý slyšel tato slova: „Již dávno jsem na tebe čekala.“ Místní se však spíše přiklánějí k první legendě.

Samotný obraz byl později přenesen do kostela. Díky tomu se Určice staly vyhledávaným poutním místem, kam chodilo šest až osm procesí. Poutním dnem bývala slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Poutě nepřestaly ani přes nevoli úřadů při josefínských reformách. Až na konci 19. století poutě upadaly a nakonec vymizely docela.

Jedinou památkou na ně je tak obraz a poměrně monumentální kostel v Určicích, která prošel na konci devadesátých let 20. století velkou rekonstrukcí. Dodnes je to pozoruhodné místo.