Kostel svaté Barbory v Šumperku zdobí freska zobrazující město, morovou nákazu i mecenáše stavby
Sakrálních staveb najdeme v Šumperku několik. Jednou z nejméně nápadných, zato historicky velmi cenných je kostelík sv. Barbory, který najdeme na okraji Jiráskových sadů, jen pár desítek metrů od rušného centra města. Barokní stavba zde stojí od 18. století a zažila mnoho dějinných milníků.
Kostelík sv. Barbory je v Šumperku považován hlavně za někdejší hřbitovní kostel. Je pravdou, že vznikl v těsné blízkosti hřbitova, který měl po roce 1606 sloužit zejména šumperským nekatolíkům. Právě tento hřbitov býval v prostoru dnešního parku.
Původní účel stavby je však jiný. Obyvatelé šumperského předměstí a části Temenice se v polovině 17. století dožadovali stavby vlastního kostela. Už v roce 1654 rychtář Matyáš Barel odkázal ve své závěti poměrně velkou částku na postavení kaple. O deset let později založil šumperský radní Tobias Dresser na tento účel nadaci, nicméně získání dostatečného množství prostředků trvalo ještě téměř celé století.
Až v roce 1753 bylo rozhodnuto, že se kostelík konečně může postavit. Celému záměru byl nakloněn i tehdejší duchovní správce Šumperka, farář a děkan Johann Michael Neumann, který téhož roku posvětil základní kámen kostelíka.
Autorem plánů kostela byl šumperský zednický mistr Anton Scholz. Stavba trvala dva roky. Kostel dostal barokní podobu jednolodního chrámu obdélníkového půdorysu s půlkruhovým presbytářem a obdélníkovou sakristií. Průčelí uzavírá trojúhelníkový štít a ze střechy vyčnívá polygonální sanktusník.
Pozoruhodná je fresková výzdoba kostela. O tu se postaral uničovský barokní malíř Ignác Oderlický. Rozsáhlá nástropní malba představuje Kristovo ukřižování, ale také mor v Šumperku s postavou děkana Dittricha, který se jako utěšitel nemocných také nakazil a zemřel. Dále je zde k vidění pohled na tehdejší město a nechybí ani postava zakladatele nadace Tobiáše Dressera.
V roce 1900 kostel vyhořel
Kostel sloužil obyvatelům šumperských předměstí jen krátce. Za josefínských reforem byl úředně zrušen. Jen o něco později byl zrušen starý hřbitov kolem farního kostela a přemístěn byl právě do prostoru někdejšího evangelického pohřebiště v dnešních Jiráskových sadech. Kostelík byl vyhlášen za hřbitovní kapli a díky tomu byla jeho existence zachráněna.
Jako hřbitovní kostel sloužil až do roku 1886, kdy byl otevřen nový hřbitov za městem a starý přeměněn na dnešní park. Na počátku 20. století postihla kostel pohroma, kdy 2. června 1900 zapálil blesk střechu kaple. Shořela téměř celá střecha i s věžičkou, která se zřítila. Naštěstí zvon se roztavil dříve, než stačil prorazit strop kaple a zničit zdejší fresky. Kaple byla hned opravena a její inventář byl doplněn. Autorem nového oltářního obrazu, který byl tehdy pořízen, je malíř z Adamova u Starého Města Antonius Jaust.
Po zrušení hřbitova byly některé náhrobky umístěny druhotně u zdi kostelíka, což patrně přispělo k jeho hřbitovní pověsti. Ve skutečnosti kaple sloužila spíše jako školní. Zejména za první republiky byla místem, kde se scházeli žáci českých škol. Po roce 1945 kostelík dlouho chátral. V rámci ekumenické spolupráce byl v 80. a 90. letech 20. století zapůjčen pravoslavné církvi. Dnes jsou zde opět římskokatolické bohoslužby a kaple je také vyhledávaným cílem turistů, byť její brány jsou často uzavřené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.