Kostelíček nad Hranicemi podle legendy založil mnich Jurik
Pozoruhodný kostelíček na okraji Hranic je podle legendy místem, které souvisí s legendárním zakladatelem tohoto města mnichem Jurikem, který sem přišel z Rajhradského kláštera a byl údajným zakladatelem města. I když je tato informace spíše legendou, je bez diskuzí, že kostelíček patří k nejmagičtějším místům Hranic.
Mnich Jurika byl skutečnou postavou, dokumenty rajhradského kláštera se o něm zmiňují v souvislosti s jeho smrtí v roce 1209. Je možné, že byl skutečně postavou, která stála za kolonizací zdejšího území, nicméně o jeho zásluhách na stavbě kostelíka nejsou hodnověrné dokumenty. První písemná zmínka o „bílém kostelíku před městem“ pochází z roku 1492. Je zajímavé, že město neslo jméno Weisskirchen, tedy bílý kostel, ale ani zde nelze ztotožňovat pojmenování města s tímto kostelem. V roce 1595 byl původní kostelík nahrazen současnou stavbou vybudovanou v pozdně gotickém slohu. Až do stavby sakristie v roce 1781 se její podoba téměř nezměnila.
Kostel je součástí kultu Panny Marie Hranické, jejíž 114 cm vysoká soška vznikla někdy ve druhé polovině 15. století. I když zdejší poutní místo nikdy nedosáhlo věhlasu známějších mariánských svatyní, obyvatelé Hranic měli zdejší sochu ve velké úctě. Pozoruhodné je, že sem chodívali i v dobách, kdy byla většina obyvatel města evangelického vyznání, které jinak mariánský kult neuznávalo. Největší rozkvět poutí zažil Kostelíček na konci 17. a začátku 18. století, pak ale zdejší tradice upadala. Socha bývala přemístěna nejprve na boční oltář v místech, kde se dnes nachází oltář s obrazem sv. Antonína z Padovy. V roce 1953 pak byla přenesena do hranického farního kostela, odkud putovala jako cenný artefakt do sbírek arcibiskupského muzea.
Kostelíček odpradávna obklopoval hřbitov. Již na konci 15. století zde byli pochováváni příslušníci hranické jednoty bratrské. jejich náhrobky se nedochovaly, ty současné jsou novodobé a nejstarší z nich pochází ze druhé poloviny 19. století. Mnohé mají pozoruhodnou uměleckou hodnotu. Zajímavý je například hrob hranického továrníka Antonína Kunze s truchlící ženou a portrétní plaketou z roku 1910 a další. Kromě náhrobků zde najdeme i další pozoruhodné sochy. Kalvárie pochází z roku 1786, sv. Cyril a Metoděj z roku 1885 a novodobou prací je skulptura sv. Terezie z Lisieux.
Ke kostelíku v 17. a 18. století neodmyslitelně patřili poustevníci. Prvním z nich byl už v letech 1686–1707 kapucínský mnich Havel – někdejší krejčí z Hranic. Pozoruhodnou postavou je polský kněz Šebestián Srzemský z Krakova, který se původně léčil v nedalekých teplických lázních. V roce 1738 vystavěl okolo hřbitova dodnes zachovanou křížovou cestu. Také on zde poustevničil a je pohřben v kostelíčku. Tradice poustevníků přetrvala až do konce 18. století, kdy pomalu zanikla.
S poustevníky do jisté míry souvisí i kaple sv. Antonína Paduánského v zadní části areálu. První zmínky o ní jsou již z roku 1658, ale je patrně starší. Za josefínských reforem byla odsvěcena a sloužila jako skladiště prachu. Až roku 1824 byla zásluhou několika hranických měšťanů opravena a vrácena původnímu bohoslužebnému účelu. Právě za ní prý bývala jeskyně, která sloužila místním poustevníkům za obydlí.
Areál Kostelíčka i přilehlá přírodní památka je pozoruhodným místem klidu a zastavení. Člověk ani netuší, že jen pár metrů odsud se nachází velký vápencový lom. Návštěva kostelíčka ale rozhodně stojí za to.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
