Krakořice mají za sebou dějiny spojené s dolováním i s průchody dávných armád

25. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy K památkám obce patří i tato zvonice a nedávno opravený kříž
0:00
/
0:00

Krakořice jsou opravdu nevelkou vesnicí při silnici mezi Pasekou a Šternberkem na samém úpatí prvních kopců Nízkého Jeseníku. Obec samotná však leží ještě v rovinatější oblasti, v nadmořské výšce kolem 270 metrů.

Někdejší rychta z 18. století

Počátky osídlení zdejší oblasti sahají do doby velké kolonizace kraje na sever od Olomouce. Tomu odpovídá i první zmínka o vesnici, která se objevuje v roce 1273. Tehdy se obec uvádí jako Krakovice v majetku olomouckého biskupa. Jméno obce napovídá, že prvotními obyvateli obce byli slovanští kolonisté. Samotný název říká, že se jedná o ves lidí Krakových či Krakorových. Zajímavé je, že v 15. století už se uvádí tvar Krakořice, který lze vykládat i jako vesnice upovídaných lidí.

Už první zápis dějin obce říká, že Krakořice byly obcí, kterou biskup dával v léno za úplatu či protislužby. V tomto případě olomouckému měšťanu Meingottovi.

Později se držba vesnice měnila, patřila pod nedaleké Mladějovice, od roku 1397 se stala lénem pánů ze Šternberka. Součástí šternberského dominia pak zůstala až do konce patrimoniální správy a sdílela s ním všechny radosti i strasti.

Místa starých dolů dnes slouží vodárnám

Vesnice byla od počátku zemědělskou lokalitou. V čele obce stál rychtář. Rychtu najdeme v obci dodnes. Sloužila i jako zájezdní hostinec a ta současná, památkově chráněná budova byla postavena v 18. století.

Právě poloha na poměrně frekventované cestě vedla k tomu, že obcí často procházely vojenské oddíly. To vedlo za třicetileté války k výraznému poklesu počtu obyvatel. Do obce přicházeli noví osídlenci, vesměs německy mluvící obyvatelé, kteří v následných desetiletích Krakořice zcela ovládli. V letech 1742 a 1758 trpěla vesnice pro změnu okupací pruských vojsk.

O problematické situaci v obci může svědčit i nález tzv. Krakořického pokladu v zahradě domu č.p. 11. V roce 1955 zde byl objeven depot 65 pražských grošů krále Václava II. Pravděpodobně jej tady někdo ukryl před rabováním. Co se s ním stalo, že už je nevyzvedl, se už patrně nikdy nedozvíme.

Už před třicetiletou válkou se v okolí obce začala těžit železná ruda. Zejména v lese Lískovec nad obcí, se nejvíce těžilo právě za třicetileté války. Pak těžba upadala a opět byla obnovena v první polovině 19. století. Těžba opět trvala asi 100 let a zase zanikla. V té době zde byly vyhloubeny 3 štoly - Jiří, Hugo a Robert. Jiří a Hugo jsou propojeny a dosahují hloubky kolem 75 metrů. Opět byla těžba obnovena za II. světové války, pak byly doly zase zatopeny a později částečně zasypány. Šachta Jiří pak slouží jako zdroj pitné vody nejen pro obec, ale i pro nedaleký Šternberk. Přesto zde zásoby rudy v podzemí dodnes jsou, byť vydatnost není velká.

Jinak samotné Krakořice stále patřily mezi malé obce. V roce 1869 zde žilo 170 obyvatel a od té doby jejich počet klesal. Do toho zasáhnul ještě odsun obyvatelstva po II. světové válce, takže po roce 2010 zde žilo méně než sto lidí ve 30 domech.

Farním kostelem pro zdejší obyvatele byl vždy chrám sv. Máří Magdalény v Mladějovicích. Obec byla sice od roku 1850 samostatnou vesnicí ve šternberském okrese, byla však přiškolena do sousedních Babic. Právě s touto obcí byla vesnice sloučena v roce 1960. Od roku 1974 pak byla osada spolu s Babicemi spojena se Šternberkem. Součástí města pak obec zůstala i po osamostatnění Babic v roce 1990.

Kromě již míněné rychty zde najdeme ještě drobné památky. K nim patří zejména zvonice a Boží muka na západním okraji vesnice. V lese Lískovec dodnes najdeme stopy těžby železných rud.

autor: kbz
Spustit audio