Krásné dostalo své jméno podle půvabů nebo podle rodiny, která zde bydlela

I když je údolí pod osadou Krásné opravdu půvabné, podle ústního podání zdejších rodáků je jméno obce spíše odvozeno od rodiny Schönů, jejichž statek stával v dolní části vesnice u křižovatky s cestou do nedalekých Hraběšic.

Samotná obec, zde vznikla poměrně pozdě. Byla vysazena v roce 1690 jako činžovní obec. Pozemky na níž obec vznikla, byly součástí panství se sídlem ve Velkých Losinách, ke kterému patřila i mateřská vesnice Hraběšice. V roce 1569 byla obec prodána městu Šumperk, a měšťané rozhodli, že na vrchnostenské půdě založí činžovní kolonii. Pro postavení domů bylo zvoleno údolí potůčku příkře spadajícího od pramene na úbočí Kamenného vrchu. Výškový rozdíl mezi mlýnem u Hraběšického potoka a nejvyšší částí vesnice je téměř 230 metrů na necelém kilometru délky.

9 fotografií

Obyvatelé obce rozhodně neměli jednoduchý život. Horská pole nedávala příliš velkou úrodu a tak se zde brzy rozvinula domácí řemesla, tkalcovství a přadláctví. Rozšířena byla i práce v lesích. V roce 1793 bylo v Krásném 33 domů s 220 obyvateli a tento počet zůstával poměrně konstantní až do konce 19. století, kdy vlivem stěhování za prací do průmyslových center přece jen poklesl. Sčítání v roce 1921 prozrazuje, že v Šentále, jak se obci tehdy česky říkalo, bylo 46 domů a v nich 184 obyvatel. Situaci s hledáním obživy trošku změnil kamenolom, který zde byl otevřen v roce 1929. Zdejší skála byla od počátku zdrojem kvalitního amfibolitu pro stavební účely. Lom je dodnes i vyhledávanou mineralogickou lokalitou.

Obec mívala už minimálně kolem roku 1784 dřevěnou zvonici, na niž byl pověšen zvon datovaný stejným letopočtem. Při jejím požáru v roce 1840 se zvon roztavil, a i když byl pořízen už o rok později nový, obyvatelé obce si v roce 1843 postavili v dolní části vesnice malou kapličku zasvěcenou Panně Marii a zvon skončil v její zvonici. Zrekvírován byl v roce 1917. Nový zvon z roku 1923 byl sice za 2. světové války rovněž zabaven, ale po válce byl objeven na nádraží v Šumperku a v roce 1947 byl vrácen do zvonice na kapli. Do kostela se jinak chodilo z osady právě do Hraběšic.

Od roku 1889 měla vesnice i vlastní jednotřídní školu, do té doby docházely děti do Hraběšic, případně za nimi chodil učitel do osady, kde se vyučovalo v soukromých prostorách.

Po druhé světové válce byla osada téměř zcela vysídlena. Domy obsadili kolonisté z Hané, ale hospodaření v drsných podmínkách jesenického podhůří bylo pro mnohé z nich nad jejich síly. A tak se Krásné postupně měnilo v rekreační obec. Kromě chalup přibývaly i chaty a tak zde vznikly dvě poměrně velké chatové osady. Počet obyvatel klesl v devadesátých letech pod dvacet, v současnosti opět mírně roste.

Pod jménem Krásné, si většina lidí z okolí Šumperka dnes představí zejména přehradu, která vznikla v roce 1980 pod vesnicí na Hraběšickém potoce. Její slávu ještě podtrhl nedávný film Krásno, který se zde zčásti odehrává, a také olympijské úspěchy akrobatického lyžaře Aleše Valenty. Právě on své první akrobatické skoky vytočil nad hladinou této nevelké vodní plochy na provizorním můstku, který však bohužel již nestojí. Dnes je tato vodní plocha rájem rybářů a také rekreantů, kteří se vyjíždějí v létě za koupáním.

Kousek od přehrady najdeme u cesty pozoruhodná Boží muka, která sem nechal umístit podle legendy jistý farář, když šel zaopatřovat do Hraběšic umírajícího a po cestě jej zastihla bouře a povodeň. Slíbil, že když se neutopí, že zde nechá postavit Boží muka. Tak se i stalo a do výklenku umístil obraz vousaté světice na kříži sv. Starosty. Další legenda pak mluví o dávné štole nad obcí, tzv. šentálském Walichlochu. Podle ní ji vykutala italská rodina jistého Gense. Muž a jeho tři synové zde prý kutali zlato a žena se starala o domácnost. Jednou však štola všechny muže zavalila. Nešťastná žena se je snažila zachránit ale marně. Nakonec prý hodila do šachty hrst máku a proklela ji slovy: „Kolik zrnek máku dopadlo do šachty, tolik let tady nikdo zlato neuvidí.“