Kterak kovářský tovaryš Honza k hradu Helfštýnu přišel
Jan Lauro se vyučil uměleckým kovářem, odmaturoval a studoval vědy o umění. V roce 2010 ale sehrál svoji roli osud. Honza se zapojil do konkurzu na kastelána. Od té doby žije na hradě Helfštýně.
O jednatřicetiletém mladém muži se můžete dočíst, že je z Loun. Není ovšem vůbec žádný zloun, nýbrž velmi milý, vstřícný, uvážlivý i činorodý člověk. A ještě k tomu jaksepatří srdcař.
Na Lounsku, v Podbořanech se sice narodil, ovšem kariéra otce – vojáka pak rodinu postupně rodinu převelela na místa různá, hodně pak žili i na Vyškovsku.
Bílou paní mají všichni
Strašidla ho nestraší, bílou paní na Helfštýně nemají. Mají tady ale paní zelenou – pannu Anežku, o níž už byla natočena i pohádka.
„Kastelán asi moc velký duchař být nemůže, to by pak těžko mohl nebojácně chodit kontrolovat alarmy hradní expozice spuštěné uprostřed noci. Nějaká hra energií ovšem na romantickém hradě, staleté dominantě kraje působí. Vzpomínám na poněkud tajemná přivítání mě a mé přítelkyně v hradním bytě ve věži – záhadná samovznícení ohně v krbu a podobně,“ vzpomíná Jan Lauro.
Na zkušenou do světa, Honzo!
„Uměleckým kovářem jsem se učil v Olomouci. Maturovat jsme tehdy museli v Brně. Doslova pár hodin po oschnutí razítka na mém maturitním vysvědčení se ale naskytla příležitost jít načerpat zkušenosti do Itálie, dnes asi mekky kovařiny. Měl jsem tam navíc štěstí na své kovářské mistry. Stali se tam spíš takovými mými druhými táty,“ říká dnešní správce Helfštýna.
A také neúnavný organizátor událostí a dění na Helfštýně – zdaleka nejen těch kovářských.
Značka Ideál
„Na Helfštýn nás kdysi coby adepty kovářského řemesla vzal náš pan mistr. Bylo nám hned jasné, že to je místo černému řemeslu zaslíbené,“ vrací se Honza ještě do svých let tovaryšských.
„Ten následný pomaturitní pobyt v Itálii, a ještě více pak možnost ucházet se o práci helfštýnského kastelána beru jako dar osudu. A to se pak třeba i nošení dřeva na otop vysoko do hradního bytu vlastně dá s nadhledem brát jen jako jakýsi nezbytný fyzický trénink. Nebo jako prevence rizik sedavého zaměstnání,“ naráží na jeden z momentů kastelánské profese.
Na věšáku jeho správcovského hradního bytu totiž neustále visí jednak oděv pracovní, dále pak historický kostým, ale i společenský oblek pro úřední jednání. No a hodně času tráví „v civilu“, zato permanentně připoután k moderní technice – k počítači a mobilu při častém vyřizování nejrůznější kancelářské „hradní“ agendy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
