Lhota nad Moravou vznikla kolem prastarého mlýna

Lhota nad Moravou má doslova strategickou polohu. Leží uprostřed cesty po lesích Pomoraví, na půl cestě mezi Horkou nad Moravou a Litovlí a také na půl cestě mezi Náklem a Stření. Nachází se zde most přes Moravu a také vhodné občerstvení. A navíc, je to i vesnice, kde se dá smočit unavené tělo ve vodách Nákelské pískovny. Není se co divit, že zde o víkendech bývá docela plno turisty a cyklisty přicházejícími ze všech směrů. 

Lhota je však zajímavou obcí i z hlediska historie. Dá-li se věřit místní kronice, tak již v roce 1247 založil klášter Hradisko,  na jednom z několika ramen řeky Moravy u Nákla, vodní mlýn. Aby nebyl mlynář v hlubokém lese sám bez ochrany při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves, skládající se ze 6 malorolnických rodin. Ta později dostala jméno Lhota u Nákla. V patnáctém století byla ramena Moravy upravena a propojena tak, že byl vytvořen dlouhý náhon na mlýny a další provozy podél řeky a to od Řimic až po Olomouc a ještě dále. Byla vytvořena tzv. Řimická smlouva, která ukládala provozovatelům mlýnů starost o náhon a zejména splav v Řimicích a podíl na jeho údržbě a opravách. Tu dodržoval i lhotecký mlynář, který byl jejím účastníkem. Byl váženou osobou a v roce 1565 byl ustanoven pomocníkem litovelského rychtáře při soudních sporech mezi mlynáři.

Mlynáři ve Lhotě byli vždy vážené osobnosti a to trvalo až do zániku mlýna v roce 1911. tehdy byl majitelem mlýna Antonín Tymich, který se projevil i jako pokrokový člověk když už v roce 1901 nechal u mlýna vybudovat turbínu a mlýn předělal na vodní pohon.  Turbína v místní továrně pracuje dodnes a navazuje tak na staleté využívání síly vody ve Lhotě.

Samotná Lhota byla vždycky malou vesničkou. I když se později počet rodin přece jen z původních šesti rozrostl, počet obyvatel nikdy nepřesáhnul 200 osob. Místní lidé se živili jako zemědělci a pastevci. Až na počátku 20. století byla otevřena továrna na nábytek, která zaměstnávala nejen místní ale i přespolní odborníky.

Samotná obec přináležela k Náklu až do roku 1826, kdy kvůli sporům o pastviny s mateřskou obcí došlo ke sloučení se Stření. Zde byla Lhota součástí až do roku 1920, kdy se stala samostatnou vsí s novým názvem Lhota u Nákla. Jméno Lhota nad Moravou přijala vesnice v roce 1949. Od roku 1960 je vesnice opět součástí Nákla.

Pamětihodností Nákla je zejména zdejší vodní dílo, které je vlastně pokračovatelem staré historie mlýnů ve Lhotě. Přímo na návsi pak turisté často obdivují dřevěnou zvoničku. Ta byla spolu s křížem na návsi jedinou církevní stavbou obce přifařené do Nákla. Zvoničku postavili místní patrně kolem roku 1830, což je vročení, které nese zvonek. Kromě ní zde byl také postaven pomník padlým v první sv. válce v roce 1938.

Válečná léta se stala osudnými zdejšímu rodákovi, studentu medicíny Janu Opletalovi, který se stal jednou z prvních obětí odboje proti nacistické okupaci, když byl při demonstraci 28. října 1939 v Praze postřelen a na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb se stal největší protinacistickou demonstrací, která následně vedla k uzavření vysokých škol a mnoha obětem mezi studenty.