Libor Vojkůvka před mikrofonem

„On měl tehdy ateliér na hradě ve Šternberku, kde i bydlel a já jsem za ním dojížděl, bylo to úžasně romantické, úžasně vtipné. Natáčení se odehrávalo mezi jeho obrazy, kde měl jako správný umělec velký nepořádek. Nepil alkohol, ale každé návštěvě nabízel pivo, víno nebo slivovici. Ať jsem tam byl sám, nebo se tu sešlo dvacet lidí, on vždycky mluvil stejně výbušně, dynamicky, vtipně a strhnul všechny přítomné jako by byl neustále na pódiu. Jedno sezení trvalo hodinu nebo dvě a výstup byl deset minut, které pak šly do rádia,“ říká Antonín Bezrouk.

„Šternberské Alpy miluji a přitom si jódluji“, tímto známým popěvkem Libora Vojkůvky začíná svérázné, strhující vyprávění o zážitcích z cest (do dnešního dne navštívil přes 130 zemí), o sběratelských vášních, o vztahu k lidem, kraji, kde žije i k životním hodnotám.

Jak vzpomíná režisér Michal Bureš, cédéčko s dokumentem nevznikalo lehce, ale poté slavilo úspěchy a dlouhou dobu bylo vítanou cenou v rozhlasových soutěžích.

Více o setkání rozhlasových tvůrců s výjimečným člověkem a umělcem ze Šternberka i tom, jak vzniká jednačtyřicetiminutový pořad sestavený z krátkých příspěvků, které jsou ovšem zase sestřihem záznamů z dlouhých odpolední a večerů strávených v ateliéru, se dozvíte v 46. dílu cyklu Hlásí se Olomouc.