Luboměř nabízí daleké rozhledy i turistické vyžití

Na severní části plata Oderských vrchů bývá docela drsné podnebí. V létě větrno, v zimě mrazivo. I přesto zde odpradávna žili lidé. Obec Luboměř je toho zářným důkazem.

Luboměř na rozdíl od vesnice Luboměř pod Strážnou, kterou najdeme nedaleko v údolí jednoho z přítoků Nečínského potoka, nikdy nebyla součástí Vojenského výcvikového prostoru Libavá. A tak se obec mohla v rámci možností rozvíjet poměrně nerušeně, i když, jak už to bývá, ani zde neměli obyvatelé na růžích ustláno.

Luboměř se poprvé objevuje v listinných dokumentech na podzim roku 1394, kdy je při potvrzení městských práv Potštátu v soupise obcí tamního panství zmíněno i jméno Luboměře. Spolu se Spálovem se však patrně jednalo o místa, která byla osídlena již dříve. Písemné prameny však o jejich dávnější historii mlčí.

Naopak listina z roku 1408 potvrzuje, že již tehdy stával ve vesnici kostel a fara. V roce 1535 se vesnice stává součástí nově vzniklého dominia. Po smrti tehdejšího majitele Potštátu, Jetřicha Podstatského z Prusinovic si totiž jeho synové Mladota a Václav panství rozdělili.

Mladota si jako sídlo zvolil Spálov, kde nechal vystavět tvrz. K novému panství připadla kromě Spálova také Luboměř s kostelem a farností.

V 16. a 17. století se zdejší farníci přidali k protestantskému ritu a ten si udrželi až do třicetileté války. Jan Bernard Podstatský z Prusinovic prodává v roce 1619 nejen tvrz, ale i celé panství německé evangeličce, hraběnce Kristýně z Rogendorfu za 31 000 moravských zlatých, ale její panování nad vesnicemi skončilo po událostech na Bílé hoře.

Na rozdíl od jiných malých panství mělo to Spálovské docela štěstí. Novými majiteli se stali Schertzové. Podnikavý rod začal v okolí s dolování stříbra, ale také zefektivnil hospodaření na zdejších pozemcích. Sedláci však některé změny nesli těžce, a tak se zdejší panství v letech 1680 – 1747 otřásalo v selských nepokojích.

Kostel sv. Vavřince ze 70. let 18. století

Byl to právě Karel Ferdinand Schertz, muž na svou dobu nesmírně vzdělaný, který neváhal psát básně a zároveň knihy o právu, který se ujal role zakladatele nové osady, pojmenované na jeho počest Schertzdorf (dnešní Heltinov). Založil ji v roce 1705. Osada byla spravována právě z Luboměře. Zdejší kostel už byl v té době katolický, byl však v zuboženém stavu. Proto se obyvatelé obce za podpory vrchnosti rozhodli v roce 1778 starý dřevěný chrám zbourat.

To už byl o kousek dále vystavěn zděný chrám, který známe v jeho dnešní podobě. Traduje se, že původně měl kostel stát v místech, kde se dnes nachází hasičská zbrojnice a obchod, ale na poslední chvíli se prý zdejší představení rozhodli jinak. V roce 1788 je u zdejší fary zmiňována škola, která o padesát let později dostala novou budovu. Právě ve zdejší škole působil vlastenecký učitel Vilibald Ševčík, který v letech 1905 – 1906 vydal v Luboměři pozoruhodný kalendář „Rodina a škola“, který je dodnes velmi ceněn pro svou vysokou úroveň.

Luboměř je typickou obcí Oderských vrchů. Náhorní plošina nabízí daleké výhledy i dostatek mozností třeba pro běžkaře. Ve vesnici samotné působí řada spolků, a tak zdejší kulturní život rozhodně není fádní. I to z vesnice dělá docela zajímavé místo pro návštěvu.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.