Ludvíkov je poněkud zapomenutá, nicméně velmi malebná část Velkých Losin

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sýpka při vjezdu do osady
0:00
/
0:00

Odbočíme-li u zámku ve Velkých Losinách z hlavní silnice směrem na Žárovou, může to znamenat, že míříme do kopců, nebo že jsme si jen spletli cestu. Já osobně bych ale takového kroku nelitoval, protože toto odbočení vás může přivést k zajímavým stavbám a dokonce i do jedné malebné, byť trošku zapomenuté osady jménem Ludvíkov.

Na pravé straně cesty hned zaujme monumentální stavba barokní sýpky, která po náročné rekonstrukci skutečně zdobí tuto část Velkých Losin. Budovu sýpky nechal vystavět v roce 1729 držitel panství Jan Ludvík ze Žerotína. Dnes na podobných stavbách najdeme hromosvod a složité protipožární zabezpečení. Naši předkové před sýpku raději nechali vytesat krásného sv. Floriána spoléhajíce, že jim sýpku ochrání. Dnes má stavba hromosvod i Floriánka, takže v ní jste v bezpečí.

Přímo u sýpky se pak cesta větví do tvaru T. My se vydáme vlevo do zmíněného Ludvíkova, ale měli bychom zmínit, že budovy u křižovatky jsou pozůstatkem někdejšího hospodářského dvora, který přináležel právě k losinskému zámku. Později byly využívány také k zemědělskému podnikání, takže k původním starým domům přibyly mnohé moderní a ne vždy vzhledné stavby.

Někdejší hospodářský dvůr je dnes součástí osady

Pak už úzká silnička míří do Ludvíkova, kterému se německy říkalo Ludwigsthal. Ves dlouho tvořilo jen seskupení domků vzdálených asi 1,5 kilometru západně od losinského zámku, teprve ve 20. století začaly vyrůstat domy za mostem přes Černý potok v místě dnešního penzionu.

Vesnici dal roku 1770 založit tehdejší majitel losinského panství Ludvík Antonín ze Žerotína, po němž získala své jméno.  Původně byl založen jako činžovní osada na pozemcích někdejšího dvora, což znamenalo, že pozemky zůstaly ve vlastnictví vrchnosti, které hospodařící osadníci platili činži  - tedy vlastně nájem.

Bezpečnost sýpky hlídal sv. Florian

Dnes je Ludvíkov součástí Velkých Losin, ale původně, při ustanovení katastrů obcí patřil do rapotínského území. To trvalo nejen po roce 1848, kdy zanikla vrchnostenská správa, ale po celou dobu existence osady až do roku 1990, kdy na žádost místních občanů byla osada připojena k Velkým Losinám.

Z toho vyplývá, že Ludvíkov nikdy nebyl samostatný. Není se co divit, jeho počet obyvatel nikdy nepřekročil stovku. V roce 1839 zde v 11 domech žilo 67 lidí, roku 1880 zaznamenalo sčítání lidu 76 lidí a 12 domů. Stejný počet obyvatel, vesměs německé národnosti, ale již 15 domů, bylo v Ludvíkově v roce 1930.

Ludvíkovští Němci byli po druhé světové válce odsunuti a zájemců o dosídlení odlehlé osady bylo málo. Pět let po válce tu žilo 43 obyvatel, v roce 1980 o deset méně a při sčítání lidu v roce 2001 už jen 23 v osmi domech.

Ze zámeckého parku je to do Ludvíkova jen kousek

Dnes se ale situace mění, protože stačí přijet na kraj obce a člověk nepřehlédne novostavby domů, takže možná se počet obyvatel opět zvýší.

Jedinou obživou a pracovní příležitostí přímo v místě bývalo v minulosti zemědělství a práce v lese. Dnes se odsud do práce dojíždí. Těch pár domů, které se v osadě zachovaly, nese stopy typické podjesenické architektury. Jedinou památkou ve vesnici je malý kříž asi na půl cestě mezi původní Ludvíkovem a novodobou částí obce. Každopádně výlet sem, údolím Černého potoka rozhodně stojí za to. Je to taková exkurze do míst, kde sto ještě vypadá, alespoň zčásti, jako před dávnými lety. A to za to stojí.

autor: kbz
Spustit audio