Maletín prý má kořeny v době Keltů a Římanů

Tak to alespoň popisují dávní historikové, kteří dávají jméno vesnice do souvislosti se jménem Melodium, které jí prý měli dát keltští nebo římští horníci a prospektoři. To by z Maletína dělalo jednu z nejstarších obcí v okolí, jenže přesvědčivé důkazy pro to chybí. Do legend můžeme asi zařadit i ústní tradici, že v Maletíně měli statek příslušníci rytířského řádu Templářů už ve 13. století.

První zmínka o obci tak pochází až z roku 1317, kdy se v listinách objevuje biskupský man jménem Ullinus, rychtář, mlynář a hostinský v Maletíně. Obec tehdy patřila pod správu biskupských statků sídlících na hradě Mírově a zdejší dvorec byl dáván do manské správy. Na konci 14. století jej pobořil Procek z Bouzova, byl ale obnoven a dáván do nájmu až do konce 15. století.

9 fotografií

Na katastru dnešního Maletína však stával ještě jeden dvorec nazývaný Templ, u kterého stávala i tvrz. Snad odsud je ona legenda o rytířích s červeným křížem na plášti. Obyvatelé tvrze se podepisovali přídomkem z Maletína. Prvním z nich byl mírovský purkrabí a bratr tehdejšího olomouckého biskupa Jana Mráze Mikuláš v roce 1401. Dalším pak byl Vaněk z Maletína a následovali jej další s tímto predikátem. Později se na Templu vystřídali mnozí další držitelé, někteří i z řad nižší šlechty. Koncem 17. století byl pak dvorec připojen přímo k hradu Mírovu a zanikl. Na jeho pozemcích nad nynějším Svojanovem vzniká osada Nový Maletín

V roce 1516 byl Maletín přeřazen z mírovské biskupské lenní provincie k lennímu statku v Rájci. O deset let později zde žilo deset rodin a všechny měly česká jména. V čele obce stál rychtář. Počet obyvatel obce zůstával i v následujících letech stabilní.

Po Bílé Hoře se Maletín stal terčem mnoha nájezdů vojsk i drobných šarvátek. Obec byla několikrát popleněna a svou daň si zde vybrala i neúroda a nemoci. Kolem Maletína přes Jahodnici vede i tzv. Švédská cesta k Lanškrounu. 24. července 1643 se zde udála zajímavá potyčka. Oddíl asi 900 Švédů se tehdy vracel z Moravské Třebové, kde byl vybírat výpalné zpět na Mírov, kde měl sídlo. V lesích u Borušova však vojáci zabloudili do Maletína, kde narazili na hrstku císařských vojáků. Švédové však prý byli tak opilí, že je císařští zčásti pobili a zčásti zajali. Po válce byl Maletín zcela zdecimovaný. Právě zde je možné hledat národnostní proměnu obyvatelstva, které bylo už v roce 1773 pouze německé. 

To už se zde minimálně 200 let těžil pískovec, který obec proslavil po celé Moravě. Dá se říci, že byl materiálem nastupujícího baroka v širokém okolí. Kromě toho však bylo hlavním zdrojem obživy místních lidí zemědělství, tkalcovství, přadláctví a práce v lesích. Obec vzkvétala a na přelomu 18. a 19. století zde žilo už přes 1000 obyvatel. O 50 let později dokonce ještě o polovinu více. Později však počet usedlíků klesal.

Maletín byl patrně už od doby svého vzniku farní osadou. O nejstarších dějinách zdejšího kostela však víme velmi málo. Až k roku 1583, kdy máme první zprávu o jeho existenci. Nejstarší vizitační zprávy mluví o starém chrámu v Maletíně jako o stavbě v gotickém slohu s klenbou zakrytým kněžištěm a dřevěnou věží. Současnou podobu získal při přestavbě dokončené v roce 1805, kdy byla obrácena i dispozice kostela. Zajímavou památkou je náhrobek maličké dcery hejtmana na Templu Žofie Borynské z Roztropic z roku 1589, který však byl do kostelní zdi vsazen po jeho dostavbě.

Po válce byl Maletín osídlen novými obyvateli, jejich počet však ani zdaleka nedosahuje původních čísel. Přesto je to zajímavá obec s mnoha zachovalými kamenickými památkami, romantickou krajinou pískovcových lomů a plání s dalekým výhledem.