Měrotín má za sebou tradici farní obce se školou i lázeňského letoviska

7. březen 2024

Obec Měrotín najdeme na okraji Zábřežské vrchoviny nad rozsáhlým údolím Hornomoravského úvalu. Přestože jádro vesnice leží na kopci, jedná se o hanáckou dědinu.

Jméno obce pochází z vlastního jména Mirota. Zajímavá je legenda, podle které stával na kopci Parduska nad vesnicí kdysi hrad či tvrz, ze které měl loupeživý rytíř Pardus vyjíždět na nedalekou cestu vedoucí do Konice a přepadávat pocestné. Po hradu však na tomto místě nejsou žádné stopy.

Počátky obce sahají patrně hlouběji do minulosti, nicméně první písemná zmínka o Měrotíně pochází až z roku 1365, kdy se obec připomíná v majetku vladyků z Dubčan. Držitelé obce však často brali do spolku na svůj majetek další drobné šlechtice, a tak se i držba v obci často štěpila na drobné fragmenty. Navíc se jejich vlastníci, až do 16. století, často střídali.

 

Kostel svatého Martina v Měrotíně je renesanční stavbou z let 1618–1619

Až kolem roku 1515 byl Měrotín se sousední Hradečnou připojen k haňovskému statku. Ten se později stal základem pro menší panství. Jeho tvůrcem byl hlavně Jiří Zoubek ze Zdětína a na Haňovicích, který postavil po roce 1535 haňovickou tvrz. Pod vládou tamní vrchnosti pak Měrotín zůstal až do roku 1620. Zmínit z této doby musíme zejména rod pánů ze Zástřizl, který se velmi podepsal i na rozvoji obce a zdejší farnosti. Na místě prastarého kostelíka v Měrotíně nechali vybudovat nový gotický kostel s prvky renesance, který je ozdobou obce dodnes. 

Kaple se zvoničkou na návsi je zasvěcena večeři Páně

Bernard Prakšický ze Zástřizl byl posledním majitelem obce před Bílou horou. Jako horlivému protestantu a účastníku stavovského povstání byl jeho majetek konfiskován a posléze věnován olomoucké kapitule. V jejím držení pak zůstal Měrotín až do roku 1848.

Obec byla zejména zemědělskou lokalitou. Už tehdy se zde však také podomácku pálilo vápno z místního vápence.

Kříž na točně na kraji obce

V 18. století se v obci usadili na čas Prusové táhnoucí k Olomouci. Zachovaly se zprávy o jejich rabování v obci. Podle legendy je také část vojáků zemřelých na zranění či nemoci pochována pod Boží mukou na vrchu Parduska. 

Už od 17. století byla v obci škola při zdejší faře. Do školního obvodu tehdy patřilo 13 okolních obcí. Zachovaly se zprávy o tom, jak se museli jejich obyvatelé podílet v 18. století na opravě a údržbě školní budovy v Měrotíně. Stála patrně na stejném místě jako pozdější novější školní budova.  Ta byla dokončena v roce 1876.

Obecní úřad

Zajímavou součástí zdejších dějin je lázeňství. Kolem roku 1876 je lékař a příslušník zdejší selské dynastie Jan Izák založil v budově dodnes nazývané lázně z roku 1866. Koupelemi, žinčicí a bylinnými medicínami léčil pacienty především s problémy revmatickými a žaludečními. V lázních bylo pět kabin o dvou vanách,  pět pokojů a společenská místnost. Před nimi nechal Jan Izák vysázet parčík s lavičkami, kde si hosté užívali zdejší zdravé povětří. Léčilo se zde až do roku 1890.

Kaplička u hospody Na Pindě

V roce 1914 začala historie zdejší vápenky, kterou založili tehdejší obchodník se smíšeným zbožím Josef Vitoul společně s Josefem Krčkem z Mladče. Vystavěli kruhovou vápennou pec u nádraží Mladeč, kde se nacházel i vápencový lom. Vápenka zde existuje dodnes.

Kromě kostela stojí na návsi v Měrotíně také zvonice s kapličkou z roku 1843. Od roku 2003 je v ní nový zvon. Před ní stojí také socha Panny Marie Lurdské přemístěná sem z polí u obce. Kromě toho stojí kaplička také u hostince Na Pindě. Dále zde najdeme několik křížů a další památky. Okolí Měrotína je velmi půvabné a stojí za návštěvu.

Spustit audio