Město Janov mělo být hornickým centrem údolí Osoblahy. Nakonec však naděje zklamalo
Město Janov najdeme nedaleko hranic s Polskem na horním toku říčky Osoblahy. Jeho minulost je spojená s hornictvím, které Janovu mimo jiné umožnilo stát se městem se vším, co k tomu patří.
Zatímco první kolonisté ve zdejším kraji byli patrně slovanského původu, další kolonizační vlna, která přichází ve II. polovině 13. století, už sem přiváděla osadníky z německy mluvících zemí.
Hlavní jejím iniciátorem byl olomoucký biskup Bruno ze Schauemburgu. Díky jeho snaze se osídlení začalo posouvat z nížiny Osoblažska více proti proudu řeky. Ve své závěti z roku 1267 uvádí, že zde dal založit 9 nových obcí. Mezi nimi i Janov. To je první zpráva o existenci obce. Odborníci se domnívají, že ke skutečnému vysazení osady došlo o něco dříve, snad kolem roku 1250.
Samotná osada byla založena jako lánová ves. Potvrzuje to ještě dnes tvar zástavby rozložené původně kolem řeky. Obec byla založena podle německého práva. V jejím čele stál fojt a lidé namísto roboty platili vrchnosti stanovené dávky.
Až do roku 1588 byl Janov součástí vlastnictví olomouckých biskupů, byla však dávána v léno šlechtickým nájemcům. Mezi ně patřili například pánové ze Zvole či Štěpán Malý z Vítkovic.
V polovině 16. století se objevily náznaky, že by se v kopcích Malá a Velká Stříbrná severozápadně od obce, mohla skrývat bohatá naleziště drahých kovů. Vypukla hornická horečka, které propadl i olomoucký biskup Stanislav I. Thurzo a v roce 1535 povýšil Janov na svobodné horní město.
Jeho nástupce Jan XIII. Dubravius vydal 6. června 1546 dokonce městu horní řád. V roce 1577 udělil biskup Jan Mezoun z Telče městu právo pořádat dva výroční trhy, ke kterým přibyl později i třetí. V roce 1581 získal Janov také právo zřídit si řemeslné cechy.
Jak se časem ukázalo, nějaké rudy sice v kopcích skutečně byly, prosperitu městu však přinesla spíše právě řemesla a obchod. V roce 1588 získal Janov do držby jako léno Václav Pavlovský. Janov pozbyl svůj statut svobodného horního města a stal se městem poddanským, podřízeným statku Pavlovských se sídlem v nedalekém Jindřichově.
V držbě Pavlovských z Pavlovic zůstalo město až do roku 1635, kdy přechází do majetku hrabat z Hodic. Právě přicházela třicetiletá válka, která se na městě hodně podepsala. Dvakrát zde sídlili Švédové, když zde nebyli, drancovali okolí císařští. Město bylo na konci války zcela ožebračené. Aby toho nebylo dost, záhy začaly v kraji čarodějnické procesy, na kterých se podílel i tehdejší majitel Janova Jan Jiří z Hodic.
Hodicové v 18. století vymírají bez potomků a město se vrací do majetku biskupa. Majitelem léna se následně v roce 1739 stal rakouský státník, říšský kancléř Jan Kryštof z Bartensteinu. Za jeho držby postihly kraj války o rakouské dědictví, které měly za následek, že se z Janova stalo pohraniční město.
Poslední šlechtičtí majitelé Janova, Kleinové z Vízmberka už město drželi jen jako majitelé pozemkového zboží, protože od roku 1848 už mělo město vlastní samosprávu. Obyvatelé se živili obchodem, mimo jiné i se severními sousedy. Město se pomalu rozvíjelo, čemuž napomohla i železnice zřízená do sousedního Jindřichova v roce 1872.
Po druhé světové válce se město vylidnilo a dodnes se v počtu obyvatel nedostalo ani na polovinu stavu v roce 1930. Přesto se od roku 2007 Janovu podařilo získat zpět status města. K památkám obce patří celé obdélníkové náměstí s drobnými stavbami, dále pak kostel Nejsvětější trojice původně z roku 1588, přestavěný do barokní podoby v roce 1783. Pamětihodností je také zdejší přes 500 let stará lípa, která patří k nejmohutnějším stromům ve Slezsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
