Na Růženec chodívali lidé na pivo i na pouť. Zavítal sem i Goethe

23. listopad 2018

Hřeben Rychlebských hor je dnes jedním z nejopuštěnějších míst v České republice. Může za to odlehlost od větších center, špatná dostupnost, ale hlavně odsun původního německého obyvatelstva, který znamenal faktický zánik všech osad, které zde kdysi byly. Platí to i pro obec s poetickým názvem Růženec.

Sedlo Růženec najdeme dodnes na turistických mapách v nejsevernější části hřebene Rychlebských hor. Sníženina mezi vrcholy 768 metrů vysokého Javorníku a Kraví horou, dosahující výšky 806 metrů, je dnes jen turistickým rozcestím. Ještě ve čtyřicátých letech se však tudy běžně procházelo z oblasti kolem dnešního lázeňského města Lądek-Zdrój do Bílé Vody. Zatímco na polské straně dnešní hranice stále vede až téměř k sedlu asfaltová silnice, na české straně už najdeme jen lesní cestu, ze které k někdejšímu hraničnímu přechodu vede pouze průsek mezi stromy.

Na Růženec už dnes vede jen lesní cesta

Přesto, když zapátráme po lese, který kolem rozcestníku s nápisem Růženec vyrostl, neuniknou nám stopy lidské činnosti. Kamenné zídky, zbytky základů a místy i zplaněné ovocné stromy prozrazují, že i zde, v nadmořské výšce kolem 580 metrů kdysi žili lidé.

Počátky historie osady Růženec, sahají až někam do 17. století. Tehdy zde při staré obchodní stezce z rakouského Slezska do Kladska vzniká zájezdní hostinec, který se staral o pohodlí formanů, kteří tudy cestovali. Poskytoval přípřež a přístřeší při špatném počasí, o které zde nebyla nouze. Kromě formanů tudy chodili i poutníci.

Jedinou budovou, která na Růženci zůstala stát, je bývalá fořtovna

Hostinec nesl jméno U růžového věnce a devět usedlostí, které kolem hospody vyrostlo, pak podle toho dostalo jméno Růženec. Možná ovšem i podle toho, že byly jako korálky navlečeny kolem středu obce.

Tehdy se jednalo o osadu uprostřed velkého rakouského Slezska. To se však mělo brzy změnit. Když po roce 1742 přišla Marie Terezie po prohrané prusko-rakouské válce o slezská území, stala se z Růžence příhraniční osada. Na to navazovala také místní legenda, že na nedalekém Vysokém Kameni, skalisku nad údolím Bílé Vody postál sám císař Josef II. a povzdechl si: „Zahrádku mi vzali a plot mi nechali.“

Hranice pozemku kolem někdejšího hostince

Přesto však zdejší osada dále existovala. Hranice namalovaná na mapách v Rakousku a Prusku zdejší obyvatele příliš nevzrušovala a přes sedlo Růženec se tedy procházelo nerušeně i dál. Také lázeňští hosté z nedalekého Lądeku přicházeli na hřeben hor na výlety. A tak se prý jednoho dne v hostinci objevil i další významný muž, básník Johann Wolfgang Goethe.

Někdejší hraniční přechod

Na počátku 19. století byla v osadě postavena kaplička svatého Antonína Paduánského. Ta se stala významným poutním místem pro obyvatele z obou stran hranice. Lidé sem chodívali na pravidelná procesí i jednotlivě s prosbou o přímluvu. Z jednoho z domů na Růženci byla později zřízena fořtovna. Je to jediný dům, který zde na hřebeni zůstal stát doposud. Po vzniku Československa byla u fořtovny vybudována služebna finanční stráže.  Dva financové sem docházeli do služby na hraniční přechod mezi Růžencem a  Schönau (dnes Orlowiec).

Starý pramen dodnes občerstvuje poutníky

Finanční stráž odsud vyhnal henleinovský puč a následné obsazení Sudet Německem. Z pohraniční osady se stala vesnička ve vnitrozemí. Děti z Růžence dokonce chodily do Schönau do školy, lidé pak do dnešního Zlotého Stoku na nákupy. Konec války však znamenal zánik osady. V roce 1946 byla většina místních obyvatel vysídlena a brzy byly zbořeny i jejich domy. Poslední rodina se odsud musela vystěhovat v roce 1949 a Růženec se tak definitivně stal minulostí. Škoda, i dnes je to krásné místo na horském hřebeni.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.