Někdejší bratrská modlitebna v Hranicích se proměnila v kostel, solnici a dnes opět slouží jako sborový dům
Zajímavou památku na historii náboženské reformace v Hranicích můžeme dodnes najít v širším centru města. Na Šromotově náměstí se dochovala historická stavba stojící na místě někdejší českobratrské modlitebny, která dodnes slouží jako sborový dům. V minulosti však měla i jiné využití.
Počátky působení Jednoty bratrské v Hranicích souvisí s držbou města Vilémem z Pernštejna ke konci 15. století. Zdá se, že právě on dal Českým bratřím souhlas s usazením se za hradbami města na břehu říčky Veličky. Stalo se tak už před rokem 1500 a poté se právě zde začalo ustavovat nové předměstí Novosady.
Českobratrská komunita zde počátkem 16. století vybudovala první modlitebnu. Stávala patrně na stejném místě jako dnešní budova. V roce 1584 koupil Jan Mladší z Žerotína dokonce domek poblíž sboru a daroval jej bratřím pro zřízení bratrského špitálu. Správcové sboru obývali dům přistavěný k modlitebně, v němž byla i bratrská škola.
Bratrská komunita se postupně rozvíjela. Zajímavé je, že zde jako správce sboru mezi léty 1567 – 1595 působil také významný bratrský literát a myslitel Jiří Strejc. Rodák ze Zábřeha byl autorem mnoha významných textů, a také jedním z překladatelů Bible Kralické.
V roce 1596 byla modlitebna významně přestavěna. Byla rozšířena loď chrámu a přistavěn byl i nový kůr. Na střeše se objevila věžička se zvonem, který svolával k bohoslužbám. To trvalo až do roku 1621. Bratrští kněží byli vyhnáni, část komunity uprchla do exilu na Slovensko, ostatní byli přinuceni změnit víru na katolickou. V roce 1626, při obléhání a dobývání města dánskou armádou a oddíly generála Mansfelda, bylo celé předměstí Novosady, i s bratrským sborem vypáleno.
Novým majitelem Hranic se stal kardinál František z Ditrichštejna a právě z jeho popudu byla po třicetileté válce vypálená modlitebna srovnána se zemí a na jejím místě vystavěn filiální kostelík sv. Šebestiána a Rocha. Kostel byl dokončen v roce 1669. Měl zřejmě tři oltáře a oproti současné stavbě i patrně pětiboký presbytář. Ve střeše byla opět věžička se zvonem.
Kostelík sloužil věřícím až do roku 1786, kdy byl na základě rozhodnutí císaře Josefa II. odsvěcen, vnitřní zařízení bylo prodáno a kostel byl nabídnut k civilnímu využití.
Novým majitelem kostela se stala hranická vrchnost, která zde zřídila solárnu. Tak se tehdy říkalo transportní stanici solního skladu, pro který byl prostor kostela upraven. Zejména byla zmenšena okna a zazděn presbytář. Podle starých fotografií byl navíc ke kostelu přistavěn malý domek pro správce a hlídače skladu.
Státní monopol soli byl zrušen v roce 1829. Budovu solnice i s oběma domky koupil roku 1837 obchodník Jan Stummer a používal ji opět jako sklad soli po dalších téměř sto let.
V roce 1923 budovu solnice odkoupila Církev českobratrská evangelická, která se považuje mimo jiné i za nástupce někdejší Jednoty bratrské. Budova byla adaptována jako sborová modlitebna a v roce 1924 otevřena pro potřeby církve jako kazatelská stanice sboru v Přerově. Novému poslání tak slouží už více než sto let a je zajímavým místem na historické i současné mapě Hranic.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
