Obce Prosenice bývaly nejprve dvě, Malé a Velké. Sloučily se až po válce

7. prosinec 2018

Od Přerova jsou Prosenice vzdáleny jen pár kilometrů, přesto je zdejší obec jiným světem. Z uspěchaného města se vracíte do ulic lemovaných starými selskými usedlostmi i do křivolakých uliček s domky někdejších chalupníků. Je to moderní obec, ale dýchá z ní cosi starosvětského a přátelského.

Zdejší krajina byla odpradávna brázděna zvěří procházející Moravskou bránou ze severu na jih a opačným směrem. Tu sledovali lovci již ve starší době kamenné. Ke známému sídlišti v Předmostí je to odsud jen co by kamenem dohodil. Také v mladší době kamenné a v pozdějších dobách sídlili na katastru obce lidé, což dokládají zejména archeologické nálezy.

Samotná vesnice byla založena patrně jako slovanská osada ulicově okrouhlicového typu, o čemž svědčí dodnes znatelné rozložení nejstarších domů kolem návsi. Historické zprávy o osídlení však sahají až do 13. století. V roce 1275 se v latinsky psané listině jako svědek objevuje jistý Lev z Prosenic. Někteří historikové se domnívají, že pojmenování obce bylo inspirováno v minulosti zde hojně pěstovaným prosem. Pravděpodobnější je, že jméno dal obci dávný zakladatel Prosen.

Mnohé kříže a kapličky svědčí o tom, že v Prosenicích žili zbožní lidé

Současná ves je však tvořena někdejšími dvěma samostatnými částmi. Velké a Malé Prosenice byly sloučeny v jednu obec až po roce 1948. Podle dobových zpráv byla v Malých Prosenicích v počátcích osídlení tvrz, která byla sídlem drobné šlechty. Po začlenění obce do panství helfštýnského však její význam poklesl a později zcela zanikla. Stávala na malé vyvýšenině naproti dnešního cukrovaru, kde se dodnes říká Na Vale.

Ve 14. a 15. století byly majetkové poměry v obou obcích hodně nepřehledné. Vesnice byly rozděleny mezi několik majitelů, kteří se často střídali. Až na konci 15. století se obě obce stávají součástí velkého helfštýnského panství. To je také doba, kdy se v okolí stavěly rybníky. U Malých Prosenic byly dva, další byl u Lýsek. Později byly vysušeny a přeměněny v pastviny.

Obec hodně utrpěla za třicetileté války. V Malých Prosenicích bylo opuštěno 20 statků a podobně na tom byla i druhá část obce. Od roku 1626 měla obec vrchnost sídlící v Lipníku nad Bečvou. Válečné události se na dějinách obce podepisovaly i v dalších letech jen negativně. Například za prusko-rakouských válek sídlilo vojsko přímo v Prosenicích a náklady na jeho obživu nesli samozřejmě místní obyvatelé.

Pomník padlým v Prosenicích

Do 18. století však spadá i jedna pozitivní událost. Díky josefínským reformám byla v roce 1784 v obci zřízena samostatná farnost. Do té doby byly přifařeny do Předmostí. Prvním duchovním správcem se stal Kamil Kříž, za jehož působení byl v roce 1788 vysvěcen nově postavený kostel sv. Jana Křtitele. Ve stejné době byla v obci zřízena i první škola, která se v roce 1858 dočkala i nové budovy nedaleko kostela.

V 19. století se v původně téměř čistě zemědělské obci začal rozvíjet průmysl. Už od poloviny tohoto věku byla obec, tehdy součást hranického okresu, dotčena stavbou severní dráhy císaře Ferdinanda. Své stanice se dočkala až v roce 1880. Od roku 1897 zde stálo i regulérní nádraží. Dalším zlomem bylo v roce 1881 otevření Rolnického cukrovaru na místě bývalého Šebkova parního mlýna. Ten umožnil lepší odbyt cukrové řepy nejen obyvatelům Prosenic, ale i okolních obcí. K cukrovaru se začaly stavět silnice a také třeba první most přes Bečvu. Díky němu zde brzy vznikla i družstevní mlékárna a později i cihelna.

Interiér prosenického kostela_WEB.jpg

Kromě několika křížů a kapliček se v obci z památek dochoval zejména farní kostel sv. Jana Křtitele a sv. Antonína Paduánského, ale třeba i zajímavý pomník padlých z dvacátých let. Za vidění stojí i zdejší selské statky, z nichž v největším Bartošově statku, dnes sídlí obecní úřad. Kousek od vesnice se nachází půvabný rybník Draždíř a přírodní rezervace Žebračka se zachovalými společenstvy fauny i flóry lužních lesů.

autor: kbz
Spustit audio