Okruh po nejsevernějším cípu Rychlebských hor nabídne výhledy i historii kraje
Turistický okruh nejsevernější částí Rychlebských hor není rozhodně jen tak nějakou procházkou. Za turistický výkon se však tento kousek hor odvděčí krásnými výhledy, zajímavou přírodou a v neposlední řadě i pohledem do historie tohoto zajímavého kraje.
Ideálním východiskem na cesty je autobusová zastávka u bělovodské Psychiatrické nemocnice princezny Marianny Oranžské. Toto místo, které v nedávném čase proslulo léčbou závislostí, bylo v minulosti regulérním zámkem, který v roce 1690 nechal postavit Karel z Lichtenštejna. Princezna Marianna Oranžská zde skutečně sídlila, a to od roku 1853 kdy se stala majitelkou zdejšího panství. Nemocnice zde působí od osmdesátých let.
Odsud cesta míří podél obory do Hlubokého dolu, který do nitra Rychlebských hor vymlela za staletí voda Bílé Vody, neboli Bělovodského potoka. Prvním výrazným bodem na procházce nejsevernější částí Rychlebských hor pak je bezesporu mohutná Šafářova skála. Ta je součástí skalnatého závěru údolí Bělovodského potoka. Mrazový srub ze šedé rychlebské ruly zde vytváří 35 metrů vysokou převislou stěnu, která je vyhledávaná zejména horolezci. Kousek nad stěnou se nachází pozůstatky někdejší štoly Jelen, kde se v minulosti těžila uranová ruda.
Zelená turistická značka odsud pokračuje na velké rozcestí Letiště a odsud je to už jen kousek na vrchol Borůvkové hory. Tento kopec s nadmořskou výškou 899 metrů byl odpradávna vyhledáván turisty, zejména z dnešní polské strany, kde už od středověku dojížděli lidé za léčbou do lázní v Landeku.
Už v sedmdesátých letech 19. století zde stávala první dřevěná rozhledna postavená právě správou lázní Landek. Vlivem počasí brzy zchátrala a v roce 1890 zde další stavbu postavil turistický spolek. I ta brzy zchátrala a po zranění dvou turistek nakonec měla být zbourána, jenže spadla sama dříve, než k tomu došlo. Další věž zde vyrostla v roce 1908 ale ani ta neměla dlouhého trvání a tak zde ve třicátých letech fungovala pouze turistická chata.
Po II. světové válce byla hranice mezi spřátelenými státy mnohem více střežena, ale i tak se zde uskutečnilo několik setkání mezi československými a polskými disidenty. Mimochodem se zde s předákem polské Solidarity Adamem Michnikem setkal i pozdější prezident Václav Havel.
Po roce 1990 se opět objevily snahy o stavbu rozhledny. Ta byla nakonec dokončena a dodnes nabízí pohled z výšky 24 m do kraje. Kromě věže zde je i útulna pro turisty a malý bufet.
Z Borůvkové hory je to po červené turistické značce jen kousek na sedlo Růženec. Právě zde stávala vesnice jejíž počátky sahají až někam do 17. století. Tehdy zde při staré obchodní stezce z rakouského Slezska do Kladska vzniká zájezdní hostinec, který se staral o pohodlí formanů, kteří tudy cestovali. Poskytoval přípřež a přístřeší při špatném počasí, o které zde nebyla nouze. Kromě formanů tudy chodili i poutníci. Hostinec nesl jméno U růžového věnce a devět usedlostí, které kolem hospody vyrostlo, pak podle toho dostalo jméno Růženec. Možná ovšem i podle toho, že byly jako korálky navlečeny kolem středu obce. Na počátku 19. století byla v osadě postavena kaplička svatého Antonína Paduánského a právě k ní docházeli na pouť lidé z širokého okolí. Z jednoho z domů na Růženci byla později zřízena fořtovna. Je to jediný dům, který zde na hřebeni zůstal stát doposud.
Do Bílé Vody je to odsud už jen kousek, opět po červené turistické značce. Ještě jedno zastavení ale stojí za to. Dnes se rozcestí na půl cestě mezi Růžencem a prostranstvím před nemocnicí nazývá U šišky. To vychází z označení hostince, který zde stával už od 18. století. Dnes tady najdeme už jen rozsáhlé horské louky. Odsud je to opravdu jen kousek zpět k zastávce před léčebnou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
