Ondřej Sokol: Tak trochu domů...

Rodné město, ale i Olomouc, kam jezdí za mámou. Cesta k divadlu a improvizacím (pod vlivem prvních etud kdysi na základní škole). Setkání s "velkou Prahou" a jejím uměleckým světem. Děti, na které nedá dospustit, ale i zborcené manželství. "Seriozní divadelní umění", ale i leta nejsledovanější zábavný pořad na komerční televizi. Filmová práce (v perfektních Perfect Days nebo nebo jeho režie Krásna z jeho Šumperka). - Témat pro povídání s Ondřejem Sokolem se nabízí moc. Dalším z nich je ovšem i vrozená plachost a introverze. Tak uvidíme.

Ondřej, který absolutně největší počet diváků baví v sálech, v televizi i na internetu v improvizační hře Partička, má za sebou vítěztsví v anketách popularity. Poznávají ho snad všude, kam přijde a ano, má také houfy platonických i skutečně zblázněných fanynek. Zároveň nikdy neopomene vzpomenout svoji v soukromí nesmělou povahu až fobii; někdy sám promluví i o potřebě pomoci ve stavech, kdy má "propady". Snad i to souvisí s jeho dětstvím: Ještě než poprvé ochutnal, jak dokáže pobavit třeba imitací Karla Gotta, dlouho si připadal jako outsider se vším všudy.

Ondřej, který se doslova našel ve filmové režii, ale chce natočit jen "pár, zato dobrých věcí", si ovšem stále moc rád zkusí zahrát člověka či věc podle diváckého výběru v Partičce v televizi i v sálech na cestách po republice. Rád ale také znovu zkouší výzvy a požadavky při režii divadelní. A rád bude diváka či posluchače přesvědčovat, že chovat se jako "úplně obyčejný čtyřicátník" s jasným názorem, který je svůj, je asi přesně ta nejvzácnější věc, kterou na něm máme rádi.