Oplocany patří k nejstarším vesnicím, kde lidé žili již v době kamenné
Oplocany patří k nejstarším vesnicím v kraji. V písemných pramenech se totiž obec připomíná již k roku 1131, kdy daroval olomoucký údělný kníže biskupskému kostelu v Olomouci jeden lán půdy v Oplocanech. Archeologické nálezy historii osídlení u řeky Valové posunuje ještě mnohem dál. Nejméně 2500 let před naším letopočtem zde totiž už byla pravěká osada.
Pravěké nálezy podporuje i jméno samotné vesnice Oplocany – vesnice za oplocením, tedy sídlo, které bylo chráněno snad palisádovou hradbou před nájezdníky. Toto jméno se bezesporu vztahuje k nejstarším dějinám obce. Jinak zde totiž, s výjimkou markraběcího dvorce na konci 13. století, nemáme žádné informace o nějakém opevněném sídle. Osadu navíc patrně chránily slatě, které zde nedaleko soutoku Valové a Moravy bývaly v minulosti poměrně běžné.
Už na počátku 14. století je vesnice součástí tovačovského panství. Kromě toho jsou zdejší obyvatelé příslušní i k tamní faře a kostelu. Jejich hlavním způsobem obživy bylo zemědělství. Úrodná půda umožňovala poměrně spokojený život, ale přesto počet zdejších obyvatel nijak zásadně nerostl. Nejstarší zmínky z 18. století hovoří o necelých 600 trvale bydlících osob a 53 domech.
To se změnilo až v roce 1801. Na popud majitele panství hraběte Arnošta z Künburku byla na rozparcelované panské půdě založena v těsném sousedství Oplocan osada Arnoštov, která brzy splynula s obcí. Díky ní má dnes půdorys obce tvar téměř pravého úhlu. Do roku 1910 počet obyvatel vzrostl na více než 800 a počet domů se více než zdvojnásobil. Pak už populační křivka opět klesá.
Po zrušení poddanství byla ves nejprve součástí kroměřížského okresu, později byla přiřazena k okresu Přerov. Od počátku 19. Století zde existovala škola. V roce 1869 měla škola vlastní budovu, která byla v roce zbořena a nahrazena současnou stavbou.
Na konci 19. století v obci působila menší cihelna, která však zastavila svůj provoz v roce 1908 pro nedostatek vhodných surovin. Přibližně ve stejné době zanikl zdejší mlýn, do nějž se nastěhovala družstevní mlékárna. V této souvislosti je pozoruhodná informace o výrobě tvarůžků v Oplocanech, což bylo trnem v oku olomouckým producentům.
Po válce byla většina zdejších statků združstevněna a lidé hledali práci zejména v okolí. I proto vesnice v roce 1976 ztratila samostatnost a stala se součástí Tovačova. Osamostatnila se až po roce 1990.
Přestože je obec docela úhledná, památek zde moc není. Asi nejvýznamnější je barokní socha sv. Floriana z poloviny 18. století, jejímž autorem je známý sochař Bohumír Fritsch. Kromě ní stojí ve vesnici zvonice, a také malá kaplička v Arnoštově. Najdeme zde i několik křížů, sochu Panny Marie Hostýnské či památník padlým.
Přestože přes vesnici nevedou ani turistické trasy, ani cyklotrasy, s mnoha cyklisty se zde setkáte. Zkracují si tudy cestu z Tovačova do Němčic nad Hanou a k Vyškovu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
