Osikov býval vyhledávaným výletním místem Šumperáků

Mimochodem, tento vrchol se takto jmenuje teprve půl století, na starých mapách jej najdeme pod názvem Kapellenberg.  Kdysi zde totiž stávala Boží muka. Ani tento název však není původní, v ještě starších mapách najdeme německé jméno Aspenberg, tedy Osikovský vrch. Tím se dostáváme ke jménu osady Osikov, jehož původcem je osikový porost, který zde býval běžnou součástí krajiny.  

Mimochodem, když se vrátíme ještě k vrchu Ořešník, ten v dávných dobách býval bez lesního porostu a dobové turistické průvodce uvádí, že z něj býval jeden z nejkrásnějších výhledů do Šumperské kotliny, na Hrubý Jeseník, ale i na jih na Zábřežsko.

Přes obec vede zelená turistická trasa ze Šumperka do Bohdíkova|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

I dnes vede přes Osikov zeleně značená turistická značka vycházející ze Šumperka a mířící přes Městské skály směrem do Kopřivné a dále přes Nový hrad až do údolí Moravy v Bohdíkově. Kdysi byl Osikov mnohem významnějším turistickým centrem. Autoři publikace o Bratrušově u této osady uvádějí, že byl pro Šumperáky tímtéž, čím je pro Švýcary Sv. Mořic, tedy významným výletním místem v horách. I v současnosti zde najdeme mnoho rekreačních objektů, ale stěhují se sem i stálí obyvatelé, kteří se den co den vydávají na cestu za prací dolů do údolí, stejně jako kdysi v dobách, kdy tuto téměř výhradně německy mluvící osadu obývali původní obyvatelé.

Tím se dostáváme k historii. První zmínka o Osikově pochází z roku 1577, kdy obec patřila k panství ve Velkých Losinách. Později byl Osikov spravován vrchností z Bludova a od roku 1848, kdy zanikla patrimoniální správa, byla obec součástí nedalekých Rejchartic. V době první zmínky zde bylo asi deset domů a přibližně sedm desítek obyvatel. Do Rejchartic chodívali místní lidé do kostela, a také děti do školy. To si dnes dovedeme jen těžko představit, neboť zimy zde bývaly kruté a školní docházka se tedy podobala pravidelným horským túrám. Snad i proto zde máme po první světové válce zprávy o otevření filiálky rejchartické školy.

Počet obyvatel Osikova nikdy nebyl příliš velký. Nejvíce osob zde žilo na přelomu 19. a 20 století kdy je uváděno 184 obyvatel.  V čele obce stával v minulosti rychtář, jehož usedlost i právo se dědilo v rodině. Většina zdejších lidí se živila skrovným zemědělstvím a přivydělávala si, jak mohla. Osikov býval vyhlášenou uhlířskou osadou, kde se pálívalo uhlí ještě v 19. století. Kromě toho zdejší obyvatelé pracovali v lese, vyráběli nářadí a dřevěné doplňky. Rozvoj průmyslu v Šumperku nabídl místním, aby docházeli do práce tam. Unikátem je velký počet zedníků, který je v listinách zaznamenán v období mezi světovými válkami, kdy odsud odcházeli na stavby v širokém okolí. Zmiňují se také lomaři těžící kámen v nedalekých lomech.

Výletníci, kteří do Osikova přicházeli, nacházeli azyl a občerstvení v budově staré rychty, která byla přebudována na hostinec i se sálem. Po válce a odsunu místních Němců však obec chátrala. Na počátku devadesátých let zde strašila polorozbořená kaple na horním konci obce, kdysi zasvěcená sv. Janu a Pavlu. Patrně byla postavena na místě někdejší chalupy, neboť na starých mapách není církevní objekt zaznačen. Doba stavby se odhaduje na polovinu 19. století. Díky nové majitelce vedlejšího objektu se ji podařilo zachránit. Po opravě je opět důstojnou památkou na minulost této malebné obce.