Otonovice vznikly v 18. století parcelací dvorce v krajině osídlené od pravěku
Otonovice jsou místní část Hrubčic, ležící mezi mateřskou obcí a Čehovicemi nad soutokem řeky Valové a potoka Vřesůvka. Je to typická hanácká ulicová obec, která nepostrádá jistou malebnost.
Krajina, ve které dnešní osada stojí, patří ke starým sídelním oblastem. Do kraje kolem řeky Valové přicházeli lidé už v době kamenné, ale nejvíce se zalíbila pro svou úrodnost místním prvním zemědělcům. A tak už v době cca 6000 let př. n. l. se usadili východně od osady v lokalitě Ostrovy lidé kultury s lineární keramikou, což nám potvrdily archeologické nálezy. Obyvatele z doby kamenné pak postupně střídali lidé doby bronzové i starší doby železné. Z okolí Hrubčic a Otonovic pak máme zaznamenány i nálezy slovanských sídlišť, což nám prozrazuje téměř kontinuální osídlení zdejšího kraje.
Samotná vesnice Otonovice patří k mladším obcím. Vznikla díky parcelaci někdejšího panského dvora v 18. století. Tak se pozemky patřící vrchnosti rozdělily mezi nové osadníky a ti dostali právo postavit si zde své domy. Stalo se tak v roce 1788, i když o samotné parcelaci dvora bylo rozhodnuto olomouckou kapitulou už o tři roky dříve.
Pro založení obce byl vybrán prostor v těsné blízkosti řeky Valové, u mostu, na jejím pravém břehu. Nebylo to ale příliš moudré rozhodnutí, což ukázaly v budoucnosti četné povodně devastující obec. Ta dostala své jméno po tehdejším kapitulním děkanovi Ottovi Minkwitzovi z Minkwitzburgu, držiteli prebendy na Hrubčicích.
K nejstarším osadníkům patřilo 25 rodin. Každý familiant, jak se jim tehdy říkalo, dostal 12 měřic, tedy asi 2,4 hektaru polí. Kromě toho byl od počátku existence obce uváděn ve vesnici i hostinec. Obec byla vždy závislá na sousedních Hrubčicích. Chodilo se sem do kostela a děti sem chodily i do školy. Staré záznamy kronik však uvádějí, že když byla v létě roku 1883 rozvodněná řeka, děti do školy nemohly a zůstávaly doma. Další povodeň pak záznamy uvádějí v roce 1899 a také o rok později. Už od roku 1888 se mluvilo o regulaci řeky, nakonec však byla provedena až v letech 1911–1912.
To už stál nový most přes řeku, který v roce 1894 nahradil původní dubový, který už nevyhovoval a v roce 1906 přes něj byla vedena i nová silnice do Hrubčic, kterou o dva roky později protáhli stavbaři až do Čehovic. V roce 1911 pak byl postavěn opět nový most přes řeku.
Nebyla to však jen velká voda, která vesnici trápila. Dne 28. dubna 1852 vypukl v obci velký požár, při němž uhořel jeden místní občan a mnoho dobytka ustájeného u shořelých domů. Další dva požáry zastihly obec v roce 1911. Kromě toho byla obec velmi postižena i válkami. Za Prusko-rakouské války roku 1866 byly škody hlavně hospodářské díky plenění, konec II. světové války však byl mnohem horší. Kromě rabování se totiž na obci podepsala střelba s děl a při demolici mostu přes řeku pak bylo zničeno mnoho střech, oken a dveří. Je spíš zázrak, že nikdo nebyl zraněn.
Otonovice jsou skutečně malou obcí a tak zde moc památek nenajdeme. Jednu ale přece, je jí kaple sv. Cyrila a Metoděje stojící i dnes hrdě uprostřed silnice procházející návsí. Do roku zde 1808 stávala pouze dřevěná zvonice, která byla potom vyměněna za zděnou. Při oslavách sta let od založení osady se otonovští rozhodli na jejím místě postavit zděnou kapličku. Stavba se však protáhla a kaple tak byla vysvěcena až 5. července 1888.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
