Pasák
Pasák je dnes už poměrně známá skála nedaleko Branné v Jeseníkách. Osamělá skalní věž na ostrohu hřbetu vypínajícího se nad údolím Branné a Hučavy však není jedinou pozoruhodností této krajiny. Mrazové sruby okolí zde tvoří téměř skalní město a také v širším okolí najdeme mnoho skalních výchozů, které stojí za to vidět.
Výchozím bodem na cestu k Pasákovi je nádraží v Branné. I když odsud vychází přímo naučná stezka Pasák, milovníkům skal lze jen doporučit výstup pěšinkou po zelené značce přímo proti kopci do Předního Alojzova. Hned nad nádražím se cesta připojí ke skalní stěně tvořící jakousi hradbu, jejíž skály dosahují výšky až 15 metrů.
Nad vesnicí je nutné vystoupat ještě výše po Alojzovských loukách odkud je překrásný výhled nejen na Brannou, ale na celé panorama masívu Králického Sněžníku a na vyhlídce se napojíme na cestu vedoucí k Pasáku.
Jakmile se cesta ponoří do lesa, je jasné, že skály jsou zde všudypřítomné. Osamělé skalky přerůstají ve skalní bradla, která mnohdy dosahují úctyhodných výšek. Kupodivu, ty největší, právě v okolí Pasáka zaregistrujeme až na poslední chvíli. Pěšinka se prosmýkne mladým porostem a najednou s pod nohami otevře propast místy až třicetimetrové skalní steny. Na jejím konci se pak tyčí osamělá skála připomínající lidskou postavu. Jméno Pasák dostala podle staré pověsti, podle níž chtěl chudý pastýř za peníze dát svou sestru panskému úředníkovi, byť ona milovala chudého tkalce. Zamkl ji v komoře a pozval panského floutka, ale sestra nečekala a utekla ke skalám nad vsí. Když ji tam bratr dohonil, prý jej proklela a on na místě zkameněl.
Skalní věž skutečně připomíná zkamenělou postavu, ale podobných bizarních tvarů je zde k vidění víc. Hned vedle věže je skalní hřib, kterému se říká Kovadlina. Stačí jeden pohled a je jasné proč. Stojí za to ovšem sestoupit i pod skalní stěnu, která je zde 250 metrů dlouhá a místy skutečně až 30 metrů vysoká. Objevíme zde například i skalní okno, které má přes dva metry výšku a pět metrů délky. Právě zde prý podle pověsti sestra zkamenělého pastýře v sebeobraně zabila chlípného zámeckého sluhu, což jí jeho pán po vyslechnutí příběhu odpustil.
Za vznikem zdejších skal stojí jejich složení. Deskovitě uspořádaný amfibolit, který obsahuje vysoké procento vápníku, zde nepravidelně zvětrával a umožnil tak výstup pozoruhodných skalních stěn nad okolní zvětralý terén.
Celá oblast připomíná jedno velké skalní město. Je však pozoruhodná i z hlediska výskytu vzácných živočichů. Hnízdí zde krkavec velký i černý čáp, skalní rozsedliny jsou pak domovem letounů – zejména netopýra ušatého a brvitého. Vyskytují se zde i vzácné rostlinné druhy, například kruštík širolistý, prstnatec bezový a další byliny i dřeviny.
Nejlepší doba pro návštěvu Pasáka je časné jaro nebo pozdní podzim. Skály jsou totiž z velké části zarostlé stromy a tak je docela problém spatřit v létě věž Pasáka v plné kráse. Přesto je to úžasné místo, kde na nás dýchnou staré legendy tohoto pozoruhodného kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.