Pasecká léčebna byla vybudována na počátku 20. století po složitém výběru místa

Tuberkuloza se dlouhodobě na konci 19. století pohybovala mezi nejčastějšími příčinami úmrtí obyvatelstva. Souviselo to i s větší migrací lidí do měst, kde se tato choroba dobře šířila. I proto začaly úřady už v roce 1902 zvažovat výstavbu zemských léčeben pro tuberkulozní pacienty.

Definitivní rozhodnutí o stavbě zemských ústavů na Moravě padlo v roce 1908, kdy se začalo vyhledávat vhodné místo pro stavbu léčeben. Nalezení vhodné lokality nebylo jednoduché a trvalo pět let. Bylo potřeba skloubit příjemné klima, vhodné prostředí, dostupnost a zároveň možnost výstavby. Na výběru spolupracovali i odborníci ze švýcarských lázeňských míst, která byla v té době v léčbě tuberkulózy na čelních pozicích. Nakonec byla vybrána dvě místa – svah Nízkého Jeseníku nad vesnicí Paseka, kde měla být postavena léčebna pro muže a děti a Jevíčko, kde měl být ústav pro léčení žen.

9 fotografií

Samotná stavba byla sice zahájena už v roce 1913, nicméně válečné události v roce 1914 budování na čas přerušily. Ukázalo se však, že válka bude delší, než se čekalo, a také mezi vojáky bylo dost těch, kteří zákeřnými souchotinami trpěli. Proto Vídeň rozhodla, že je nutné léčebnu dostavět s tím, že část ústavu bude sloužit léčbě příslušníků branné moci. Za význačné finanční pomoci soukromých dárců, zejména podnikatele Alfréda Low-Beera a knížete Jana II. z Lichtenštejna, byla v únoru 1915 stavba obnovena a 16. října téhož roku sem přijel první pacient. Podle dohody bylo v ústavu vyčleněno 137 lůžek pro tuberkulózní vojáky. V červnu 1916 byla dokončena přístavba Lichtenštejnského pavilonu pro tuberkulózní děti. Koncem I. světové války však ústav sloužil výhradně pro léčbu vojenských pacientů.

Po válce přešla správa ústavu s kapacitou 182 lůžek do civilních rukou a začalo se s léčbou dalších nemocných, u nichž mnohdy tuberkulóza propukla právě následkem válečných útrap. Předepisován byl klid na lůžku, zejména ve venkovním prostředí na krytých balkónech léčebny, lehká práce, izolace a také dobrá strava. Pro tyto účely měla léčebna i vlastní hospodářství včetně zahradnictví i výkrmny a porážky vepřů. U některých pacientů byla chirurgicky odstraňována žebra a docházelo i k resekcím plic. Zlepšení výsledků léčby však přinesla až antimikrobiální léčiva podávaná pacientům až po druhé světové válce. Na jejím počátku byla léčebna evakuována a dočasně přemístěna do Olomouce.

Jak tuberkulózních pacientů ubývalo, léčila se zde postupně i jiná plicní onemocnění.

V osmdesátých letech byla část areálu proměněna na léčebnu dlouhodobě nemocných. Dnes zde kromě plicní léčebny působí i doléčovací ústav, a také rehabilitační pracoviště sloužící zejména pacientům po operacích pohybového aparátu.

Celý areál je umístěn ve velmi malebném prostředí v nadmořské výšce 365 metrů. Budovy jsou vystavěny tak, aby byly obklopeny lesem, a jediný otevřený směr je na jihovýchod. Kromě samotných budov sanatoria byla v lese nad léčebnou postavena i dřevěná kaple Povýšení sv. Kříže, dokončená v roce 1913. Spolu s ní byl u léčebny postaven dřevěný pavilon, který však byl později nahrazen zděnou stavbou. Pod léčebnou se nachází rozsáhlý krajinářský park, v němž najdeme mnohé pozoruhodné druhy dřevin. Park i kaple jsou veřejně přístupné kdykoliv a slouží k procházkám i k rekreaci. Kromě toho zde najdeme i dvě významné sochy z dílny českého sochaře a medailéra Julia Pelikána, které mají představovat nemocného a zdravého pacienta. I když je léčebna místem s pohnutou historií, je to zajímavé místo, které stojí za to si projít. Mimo jiné pak oceníme pozoruhodnou pečlivost, s jakou bylo toto místo pro unikátní léčebné zařízení vybráno.