Paseka se nejprve jmenovala Těchanov podle někdejšího olomouckého faráře
Paseka patří k největším obcím na pomezí Uničovska a Šternberska. Přestože leží v úrodné rovině, jméno paseka dává tušit, že zde kdysi býval les, který nechal zakladatel vesnice vykácet, postavil zde první doby a pozval první obyvatele. Pozoruhodné však je, že se v té době tomuto místu říkalo Těchanovská Paseka.
Obec Těchanov přitom najdeme v tomto kraji dodnes. Sice nedaleko od Paseky, ovšem v kopcích Nízkého Jeseníku. Vysvětlení je tedy třeba hledat spíše než v zeměpisných názvech ve vlastním jménu Těchan. Muž tohoto jména se v historických listinách skutečně objevuje a to v Olomouci, v letech 1267-1313. Nejprve byl farářem kostela sv. Petra, později olomouckým kanovníkem. A protože celé okolí dnešní Paseky náleželo právě ke zboží olomouckého kostela, vysvětluje to patrně, jak obec ke svému nejstaršímu jménu přišla.
Duchovní nevykonávali správu nad vesnicemi sami a dávali jej jako léno různým drobným šlechticům. Od roku 1370 se pak obec stala součástí sovineckého panství, se kterým sdílela všechny osudy i změny majitelů.
Z historických dokumentů se však dozvíme i mnohé zajímavé okolnosti z dějin obce. Tak například to, že na počátku 16. století měl údajně být v Pasece vinohrad. Uvádí to alespoň listina, kdy si Heralt a Vok Pňovští ze Sovince dělili majetek.
Kromě toho byl už od 14. století ve vesnici mlýn a také dvě krčmy. Do Bílé hory jsou jména v obci vesměs česká, později se objevují německá příjmení zdejších podaných.
I když byla Paseka původně církevním statkem, v období reformace se obyvatelé vesnice přiklánějí na stranu protestantů. Zdejší kostel sv. Kunhuty, který je uváděn v listinách už k roku 1351. Také jeho nejstarší část – hranolovitá věž s typickou střešní atikou a bez báně, nese stopy gotického stavitelství. Kolem roku 1606 byl už kostel v žalostném stavu. Tehdejší majitel sovineckého panství Jan starší Kobylka z Kobylího, jej tedy nechal přebudovat, a zvolil si kostel za své rodové pohřebiště. Do rodinné krypty tak byla rok po přestavbě kostela pohřbena jeho druhá manželka Anna Ederovna ze Štiavnice.
Po roce 1624 se majitelem sovineckého dominia stává Řád bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, u nás běžně nazývaný řádem německých rytířů. Paseka se stává katolickou a řád se stará nejen o duchovní proměnu zdejších obyvatel, ale také o jejich vzdělání. Proto už těsně po třicetileté válce máme zprávy o existenci farní školy při zdejším kostele. Samotný chrám byl v roce 1784 zrenovován nákladem velmistra řádu Německých rytířů, arcivévody Maxmiliána.
Řád německých rytířů si do jisté míry udržel vliv v obci i po skončení patrimoniální správy. To už byla Paseka poměrně velkou obcí těžící ze své polohy v úrodné nivě Hornomoravského úvalu.
V roce 1908 bylo rozhodnuto, že na svazích Nízkého Jeseníku vznikne plicní léčebna pro pacienty nemocné tuberkulozou. Začalo se stavět v roce 1914. Sanatorium slouží nemocným dodnes. Kromě sanatoria patří mezi pozoruhodná místa Paseky také nedaleko léčebny nedávno zřízené arboretum Makču Pikču, které představuje zejména suchomilné rostliny a dřeviny. K vidění stojí samozřejmě areál kostela sv. Kunhuty a další drobné památky, kterých ve v obci i v okolí k vidění opravdu přehršel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
