frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR PANI JARUŠKO A POSL.N.L.KDYŽ JSEM SE UČIL V BRNĚ ,TAK BYL VELKÝ ROZDÍL KDYŽ JSEM SPÁL NA INTERNÁTU ,NEBO DOJIŽDĚL Z DOMU VLAKEM,KDYŽ JSEM JÉL RÁNO VLAKEM TAK JSEM MUSÉL VSTÁVAT UŽ O PŮL ČTVRTÉ RÁNO,A KDYŽ JSEM SPÁL NA INTERNÁTU,TAK JSEM VSTÁVÁL AŽ PO ŠESTÉ HODINĚ,TO BYL VÉLKÝ ROZDÍL.ZDRAVI FRANTIŠEK.
Marie Konupková|Letos je to 58 let co jsem maturovala na Střední zemědělské škole v Bystřici na Pernštejnem a 53 let co jsem promovala na Vysoké škole zemědělské v Brně.Historek je mnoho ale při zaslechnutí téma dnešní noční linky mě jako první skočila do hlavy příhoda, kdy skupina asi 6 spolužáků se vydala v zimě do Koutů nad Desnou za zimními radovánkami. Bohužel již dva z těchto účastníku nežijí. A ta moje příhoda se váže právě k jednomu z těch co už nás hlídají seshora. Bydleli jsme v nějaké lesní ubytovně a první co bylo když jsme na místo dojeli tak spolužák, dnes nežijící, vytáhl z batohu láhev s komentářem pánové a dámy táta se vytáhl , dám to chladit. Strčil láhev do sněhové závěje. Asi po půl hodině konstatoval - už je vychlazeno , otevřel a nalil, ale to netušil, že dobráci spolužáci, kteří s námi nejeli , slivovici večer vypili a láhev naplnili vodou.No byla to sranda z Járy jsme si celý týden pobytu utahovali ale brali jsme to s humorem. Zdravím a přeji všem klidnou noc.
Marta z Pardubic| Studentská léta jsou asi pro každého těmi nejlepšími. I na ta svá v letech 1954 - 1958 vzpomínám dodnes jako na ta nejšťastnější, bezstarostná ,veselá až rozverná. Vedle Pedagogické školy v Litoměřicích byla Teologická fakulta, takže o mnoho příběhů s mladými bohoslovci bylo postaráno. Také spartakiáda v roce 1955 se zapsala do mých vzpomínek a mnoho dalších. Se spolužačkami o sobě víme dodnes. Vzpomínáme na pěvecký sbor vedený profesorem Fialou, na cirkus Ratata, se kterým jsme vystupovaly na Střeleckém ostrově v rámci nějakých studentských oslav . Se Světlou ,která žije v Bratislavě i s Evou z Prahy se udržujeme v kondici mailováním a vzpomínáním.
Matylda|Já studovala Hradec Králové, Pardubice, Ostravě a budete se divit úroveň prof.mirosl.etzler běs a ti jeho synové jsou ukázky prace ve společnosti a školství učil anglické slátaniny které jsem měla možnost použít jako vtipy super Hradec Králové a Pardubice a Choceň
franz|nejdříve internát, dost dobrý, až na-to, že už pro nás v roce maturitním " neměli " místo, s vysvětlením nevhodného chování, tak první měsíc v bývalé prádelně rodinného domu v čtvrti, kterou obývali občané minoritní menšiny, vzhledem k tomu, že malby v býv prádelně byly stále vlhké, usoudil jsem nutnou změnu ubytování, bingo , dobrovolný sbor hasičů, vynikající, do školy pár kroků a do středu krajského města též, pouze při návratu ze školy změna oblečení, do hasičského a občas noční služby, taroky mnohdy až do rána, což se stalo i příčinou, že den ústních maturitních zkoušek, jsem málem prospal, pouze jsem se dostavil o 1,5 hodiny později, univerzitní studium bylo bez problému, pokud vzpomínám na ubytování, bylo to tak půl na půl, tzn, že jistý čas se přespávalo na chlapeckých a z druhé poloviny na dívčích kolejích, samozřejmě, že výsledky na studiu byly patrné, nedal se např.odříct ani " konzultační " den, kdy pravidelně jsme se scházeli na předměstí města v pohostinství s názvem, který obdivoval krásy země italské, co se týče výjezdů mimo město, tak bylo např. setkání nás vysokoškoláků s studentkami střední pedagogické školy, poměr měl být 10 : 10, jedna děvčice onemocněla, tak-že se poměr změnil 10 : 9 , výsledek, holt ten jeden, na kterého se nedostalo milostného objetí, skončil u lahví vína, pokud mám vzpomenout kantory, tak byli daleko vzdáleni od reality skutečného života i když sebevědomí nescházelo, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, závěrem,kdo nezažil neuvěří, např že mnozí byli i nocležníky záchytné stanice a dosáhli ve svém profesním životě vysokých postů
