Pňovice byly samostatným panstvím, v němž se dodnes potkávají cesty z okolních větších měst
Obec Pňovice se rozkládá v rovině říčních niv Tepličky, Oskavy a Moravy mezi Litovlí, Uničovem Šternberkem a vlastně i Olomoucí. Přestože obec leží mimo hlavní silnice, je důležitou regionální křižovatkou cest, neboť se v ní, případně v jejím blízkém okolí, setkávají silnice z těchto center. A to je i důvod, proč je obec docela dopravně zatížená.
Příhodné podmínky a klima lákaly k usazení v okolí dnešních Pňovic naše předky už od pradávna. Archeologické nálezy potvrzují, že už před 2500 lety zde existovalo sídliště lidí platěnické kultury, přičemž v době železné tu bylo takových osad zřejmě více. Nálezy z Pňovic můžeme dodnes obdivovat v olomouckém Vlastivědném muzeu.
I historie samotné obce je velmi dlouhá. Její počátky sahají až do 11. století, kdy na katastru dnešních Pňovic stávala osada Popovice. Už v roce 1078 je tato obec uváděna jako součást majetku kláštera Hradisko. Obec existovala prokazatelně až do roku 1555, kdy z historických pramenů mizí. V té době se však objevuje, tentokrát už jako součást Pňovic, hospodářský dvůr, který nese jméno Papůvka. Jako místní část Pňovic existuje, i s několika domy, dodnes a najdeme jej severně od vlastní obce.
Ještě jednu místní část Pňovice mají. Nazývá se Boudy a najdeme ji severovýchodně od silnice z Olomouce do Pňovic.
Samotné Pňovice se z historie vynořují až ve 13. století. V roce 1249 ji měli založit Oreš, jinde nazývaný též Oneš, a jeho syn Blud z Pňovic. Patřili k rodu Bludoviců, kteří jsou přímými předky známého moravského rodu Žerotínů. Listina, která potvrzuje vlastnictví vesnice je podle odborníků falzum, které však lze považovat za věrohodnou zprávu. Zajímavé je, že původní jméno obce zněli Piňovice. Na použití zkráceného tvaru se místní dohodli až v roce 1918.
Kdysi tu stávala tvrz
Po roce 1350 byli novými majiteli obce páni ze Sovince. Právě oni byli patrně staviteli pňovické tvrze. Ta stála v zákrutu řeky Oskavy, přibližně naproti kostelu přes řeku. Poprvé je o ní zmínka v listinách k roku 1368 a z listin se ztrácí v roce 1599. K roku 1550 je u ní uváděn i pivovar. Později byla patrně přestavěna na sýpku. V 16. století vzniklo kolem obce také pět rybníků, které byly vysušeny na počátku 19. století.
Po pánech ze Sovince drželi obec ještě Lhotští z Ptení a v roce 1555 obec kupuje Václav Berka z Dubé, který ji připojil k panství ve Šternberku. Tím zdejší dominium zaniklo a obec je součástí šternberských držav až do roku 1848.
Obec byla původně přifařena do Hnojic. V roce 1771 byl v obci dostavěn kostel sv. Václava, který byl posvěcen o šest let později. V roce 1773 byla dokončena také stavba fary a obec se co do duchovní správy osamostatnila.
Kromě kostela najdeme v Pňovicích i další menší sakrální památky – sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, u silnice do Strukova litinový kříž z roku 1831 a také kamenný kříž z roku 1867 v polích východně od vesnice. Pomník obětem světové války z 30. let 20. století zdobený postavou truchlící ženy je dílem sochaře Julia Pelikána.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
