Poutní kapličku sv. Anny v Potůčníku obnovili i díky zdejším rodákům

31. červenec 2019

Inspirativní místa v krajině člověk mnohdy najde v lokalitách naprosto opuštěných. To je případ poutní kapličky s pramenem zasvěcené svaté Anně nedaleko Malinké vesničky Potůčník v horách kousek od Hanušovic.

Interiér kaple

Potůčník se zde vine, jak již název napovídá podél potůčku ústícího v dolní části vesnice do řeky Branné. K poutnímu místu musíme asi po kilometru ze silnice vedoucí obcí odbočit na lesní cestu, pokračující proti proudu potůčku. Nemůžeme to místo minout, vede tudy žlutá turistická značka, a navíc poutníka ke kapličce zavedou i informační šipky. Cesta vede zpočátku údolím, kde kupodivu najdeme porost ne nepodobný lužnímu lesu. Po dalším rozcestí pak už cesta stoupá podstatně prudčeji a provede nás do smrkového lesa, kde skaliska vystupující z měkkého polštáře hrabanky připomínají, že se nacházíme poměrně vysoko v horách.

Ke kapličce vede turistické i místní značení

Cesta je sjízdná i na horském kole, ale místy je stoupání opravdu výživné, takže většina návštěvníků raději volí pěší procházku. Asi po dalším kilometru zahlédnete v lese drobnou dřevěnou kapličku, u níž vyvěrá poměrně silný pramen. O historii tohoto místa se toho příliš mnoho neví. Podle dokumentů, které najdeme na boční stěně kaple, bylo toto místo známé již v 18. století. Tehdy zde byla studánka a les kolem se nazýval Hinterbusch, tedy něco jako zálesí či zákřoví. V té době, kolem roku 1797, žil prý v nedalekém Německém, dnes Horním Bohdíkově muž, který onemocněl záhadnou chorobou. Když už měl na kahánku, zjevila se mu ve snu tato studánka, a tak z ní začal pít vodu a připravovat si jídlo. Za pár dní byl zdráv jako rybička a tak sem připevnil obrázek připomínající své uzdravení a nabádající k modlitbě.

Studánka u kapličky uzdravuje všechny neduhy světa

Pověst zdejší studánky se brzy roznesla po celém okolí, ale dokonce i na Jesenicko a počet zpráv o zázračných uzdraveních stoupal stejně rychle, jako počet obrázků na stromech okolo kaple. Studánka byla zasvěcena Panně Marii Pomocné a lidé sem dojížděli i ze vzdálených míst. Zajímavé je, že zdejší voda uzdravovala jakékoliv nemoci. Máme zprávy o nápravách zraku, vyléčení kostižeru, návratu řeči u němého děvčátka či nápravě chromých nohou.

Eduard Schlesinger na konci 19. století sepsal všechny případy zázračných uzdravení a v roce 1913 požádal knížete Lichtenštejna, tehdejšího vlastníka okolního lesa, zda by mohl vybudovat nad studánkou malou kapličku podle svého návrhu. Zároveň prý jej požádal o rozbor vody, ale jeho výsledky se nám bohužel nedochovaly.

Kolem potoka najdeme i náznak lužního lesa

První světová válka však stavbě zabránila. Byl postaven pouze malý přístřešek, jehož podobu návštěvníci mohou vidět na dobových fotografiích. Ten byl po požárech několikrát obnoven ale po II. světové válce, kdy odešli místní Němci, znalí tradice poutní studánky, přístřešek zchátral. Přesto i v této neutěšené době, chodívali ke studánce poutníci. Jen to bylo tajně a neorganizovaně. V roce 1991 se objevila iniciativa vedoucí k obnově poutního místa od bývalých německých občanů Horního Bohdíkova, kteří žijí v Besigheimu v Bádensku-Württembersku. Ve spolupráci s farností vyřídili formality, nakreslili plány, zajistili financování, a v létě téhož roku vystavěli na tomto místě novou kapli. Vysvětlili ji den po svátku sv. Anny, a tak zůstalo toto datum zachováno ve svěcení tohoto místa.

Kolem potůčku na jaře rozkvetou stovky sněženek a bledulí

Voda ze studánky má zemitou osvěžující příchuť. V tichu lesní samoty rušeném jen monotónní písní potůčku pod kaplí zapomenete na čas i na prostor a vtáhne vás duchovní náboj tohoto místa. A tak se často stane, že se do okolních lesů ozve zvonec nad vchodem jako důkaz, že na podobná místa se nezapomíná ani v čase rychlého shonu okolní civilizace. A člověk pochopí, proč kouzlo zdejší kaple nezmizelo ze srdcí rodáků v Německu ani po více než půl století.

autor: kbz
Spustit audio