Povodňový deník po dvaceti letech připomíná hrůzu i naději
Dvacet let od katastrofálních povodní v roce 1997 v naší paměti uhladilo mnohé vzpomínky i pocity beznaděje a zmaru. Díky tomu, že se do dnešní doby zachovaly autentické záznamy lidí, kteří byli uprostřed tehdejšího dění, si můžeme alespoň částečně události té doby připomenout.
Jednou z těch, která si uprostřed povodňových událostí našla čas sepsat aktuální zážitky do svého deníku, byla tehdejší starostka Bohuslavic na Šumpersku Marie Doležalová. Listování jeho stránkami oživilo paměť nejen jí, ale i tvůrcům dokumentu Povodňový deník po dvaceti letech.
V Bohuslavicích bývaly povodně časté. Hlášení o zatopené silnici mezi obcí a sousední Lukavicí bývalo častější než kde jinde, to co ale čekalo obyvatele vesnice v roce 1997, nikdo nepamatoval. Už v pondělí 7. 7. 1997 obyvatelé pochopili, že je zle. Začala marná snaha o záchranu obce a zpevnění hrází. Starostka vyhlašuje evakuaci, děti a staří lidé míří do Dubicka. Jobovou zvěstí je zpráva o protržené hrázi u Lesnice. Večer už se objevuje první voda.
V osm hodin se však přes veškerou snahu protrhla hráz přímo u obce a bylo jasné, že je konec nadějím. Voda zatopila celou obec a stoupala až do osmi hodin večer. To už začaly padat první domy v obci.
Naděje podle deníku Marie Doležalové přichází ve středu, kdy přestalo pršet a voda začala opadávat. „Už jsme tušili, že nejhorší je za námi,“ vzpomíná i po letech. Začíná se uklízet, prodavačka z místního obchodu dovezla potraviny alespoň na cestu mezi obcí a sousedním Dubickem.
Na prvním místě je snaha opravit protrženou hráz, kudy se do vsi stále valí voda a také umožnit té, která už ve vesnici je, co nejrychleji odtéct. Obojí se postupně daří. Ve čtvrtek se narodí také bohuslavický plaváček – holčička Martina.
Když Marie Doležalová po letech hodnotí své zápisky, neskrývá pohnutí. Dalo by se něco udělat jinak? „Asi ano, ale otázka je, jestli by to pomohlo. Voda by přišla stejně, jen odjinud. Lidé si pomáhali, jak mohli a občasné neshody byly spíše výjimkou. Aspoň se uklidila vesnice,“ bere po dvaceti letech celou anabázi s nadhledem. „My jsme na vodu zvyklí. Aspoň nám teď nechybí ve studnách,“ připomíná závěrem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
