Protivanov se v listinách objevuje poměrně pozdě, zdá se však, že je ve skutečnosti mnohem starší

Dnes sice obec leží na poměrně frekventované silnici z Prostějova do Boskovic, otázka však zní, zda tomu tak bylo i v dávné minulosti. Vzhledem k poloze nedalekého keltského oppida Staré Hradisko však není vyloučeno, že tudy vedla dávná stezka už ve starověku.

Samotné osidlování Drahanské vrchoviny se přitom datuje už od 11. století a vrcholilo na přelomu století 13. a 14. Zde si dovolím malou hypotézu vztahující se ke jménu obce. To získala snad podle svého zakladatele jménem Protiva či Protiven. Ve II. polovině 13. století se na Moravě pohybuje velmož jménem Protiven z Doubravice jinak též ze Zábřeha, předek pánů z Vildenburka. Je považován za lokátora městské aglomerace v Zábřeze a držel patrně jak Doubravici u Moravičan, tak Doubravice nad Svitavou. Z ní je to do Protivanova necelých 20 km. Důkazy chybí, ale za zamyšlení tato informace stojí.

9 fotografií

Vraťme se však potvrzeným informacím. První skutečná zpráva o Protivanově pochází z roku 1505, kdy přináležel k boskovickému dominiu. K tomuto panství pak vesnice přináležela až do konce vrchnostenské správy. Zajímavé jsou zmínky o hospodářském dvorci, který v Protivanově stával a v jehož čele byl vždy správce, nazývaný purkrabí, který nepodléhal ani soudní pravomoci zdejšího rychtáře.

Obyvatele obce se živili zemědělstvím a prací v lesích. Obec poměrně hodně postihla třicetiletá válka, kdy zde zpustlo 15 usedlostí z celkem 35 statků. Už na konci 18. století zde žilo přes 800 obyvatel a do roku 1900 jejich počet vzrostl na 1361. Obyvatelé, kromě hlavního zaměstnání pracovali také jako domácí tkalci a přadláci, pletli šňůry pro výrobu slaměných klobouků a šili pro prostějovské textilní podniky. To dokladuje, že zde nikdy nebylo jednoduché se uživit. Vždyť také nevyšší body katastru obce přesahují nadmořskou výškou 720 metrů.

Už v 16. století v kraji převažovaly protestantské konfese a z roku 1547 máme také první zmínku o kostele v obci. Starý kostel patrně přečkal i třicetiletou válku, pak už ovšem přestal stačit potřebám obyvatel. Zanikla však fara, a tak od roku 1622 chodili místní lidé do kostela do Boskovic. Až v roce 1705 byla v obci zřízena farní expozitura a v roce 1755 obnovena i fara. Nový farní kostel „Narození Panny Marie“, který v městečku dodnes slouží, pochází z roku 1772, kdy jej nechal postavit hrabě Leopold z Ditrichštejna.

Kromě kostela mluví historici o kapli sv. Huberta, která prý ještě v 17. století stávala v nedaleké oboře. Byla údajně dobře vybavena a sloužily se v ní i příležitostné mše, které celebrovali bratři pauláni z Vranova. Dnes už po ní není ani stopy.

Svatý Jan Nepomucký na protivanovském náměstí|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Stejně tak nenajdeme stopu po někdejší skelné huti. Ta stávala v lesích západně od Protivanova, v údolí potoka Luha. Založena byla snad už v 17. století. Podle I. vojenského mapování byly v polovině 18. století v lese dokonce hutě dvě, stará a nová. V hutích se vyrábělo duté sklo bílé a barevné, láhve, sklenice, lampy, poháry, sklo broušené, ryté, malované i lékařské. V roce 1912 sklárna vyhořela a už nebyla obnovena.

V roce 1873 byl Protivanov povýšen na městečko se třemi trhy ročně. Středisková podoba obci zůstala i v následujících desetiletích a vlastně dodnes. Z památek zde kromě kostela najdeme sochu sv. Jana Nepomuckého na náměstí, pomník obětem světových válek, několik křížů a další sochu sv. Jana pod ulicí Na Kopci. Pod vesnicí je přírodní památka, kde se rozmnožuje ohrožený motýl modrásek a okolí poskytuje krásné výhledy do okolí.