Rakůvka byla vždy malou vesnicí s velkou návsí

Historie Rakůvky sahá do doby kolonizace zdejšího kraje na počátku 14. století. Nejstarší pojmenování obce bylo Moravská Raková. Přídomek Moravská ji odlišoval od dnešní sousední Rakové u Konice, která nesla jméno Německá Raková. Jméno obce je podle odborníků odvozeno od říčky s raky, tedy pravděpodobně blízké Pilávky.

V roce 1353 dal Ondřej z Krakovce Rakůvku společně s Německou Rakovou zapsat do zemských desek svým vnukům Adamu a Bočkovi z Rakové. Tito však tento statek prodali v roce 1374 markraběti Joštovi. Zda dobrovolně, či pod nátlakem, to už se bohužel nedozvíme. Podle přídomku se však dá soudit, že vnukové Ondřeje z Krakovce bydleli na tvrzi v sousední Rakové stejně jako Hereš z Rakové, která Rakůvku v roce 1385 prodal Radslavu z Rakové. V majetku jeho potomků zůstala Rakůvka až do 15. století.

V roce 1540 patřila Rakůvka již bez Rakové zemanskému rodu Bítovských ze Slavíkovic, který seděl na tvrzi v Krakovci, která byla sídlem menšího panství. Dějiny Bítovských končí v roce 1602 a Rakůvka se dostává do držby příbuzných pánů ze Zástřizl. Jan Prakšický ze Zástřizl se účastnil stavovského odboje a jeho majetek byl konfiskován. Císař Ferdinand II., daroval roku 1623 zdejší panství i s Rakůvkou městu Mikulovu. Po třicetileté válce jej v roce 1657 odkoupil kníže Ferdinand z Ditrichstejna a za tři roky panství prodal císařskému plukovníku Marku Lubetichovi z Kapelletu. Syn Marka Lubeticha Matyáš František Lubetich panství roku 1691 prodal za 55 600 rýnských zlatých Marii Rosalii z Proskova rozené z Thurnu. V roce 1713 pak Antonín Dominik z Winkelsbergů krakovecké panství definitivně spojil s panstvím v Drahanovicích a Čechách pod Kosířem, s nímž se obojí dočkalo konce patrimoniální správy, v té době už v držení hraběcího rodu Sylva Taroucca.

Pamětní desky padlým obyvatelům obce v první světové válce|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

O obyvatelích obce toho moc nevíme. Dokumenty zmiňují v obci zákupní rychtu. Před třicetiletou válkou zde žilo sedm usedlých selských rodin. Zajímavé je, že krátce po třicetileté válce se už jejich počet zvýšil na 11. Jejich počet pak dále rostl. Většinou se jednalo o selské rody s menší výměrou polí a luk, jen dvě rodiny se daly považovat za velké.

Obec byla odpradávna přifařena do Bohuslavic. Byla to vesnice vždy česká, na rozdíl od sousední Rakové, kterou založili němečtí kolonisté. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství a zde i práce v lese, kdy se objevují zprávy o odvodech tzv. lesních platů vrchnosti od zdejších poddaných.

Kaple nahradila starší stavbu

Na rozsáhlé návsi najdeme kapli Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí. Byla postavena v roce 1956. Na jejím místě dříve stávala starší stavba, která byla novou kaplí nahrazena. Na kapli najdeme také pamětní desky padlým ve světových válkách. Zajímavá je i pamětní deska, pod níž se nachází hlína z hrobu Josefa Dvořáka, který padl v roce 1918 na Piavě a je pohřben na vojenském hřbitově Cittadella u Padovy.

U kaple stojí také opravený kříž z roku 1883. Kromě toho je součástí návsi sad ovocných stromů, který v devadesátých letech nahradil starší sad ze 30. let.

Další kříže pak najdeme na křižovatce cest do Rakové a také nad vesnicí, kde se jedná o kříž věnovaný rodinou Mazánkovou. Právě od tohoto kříže je docela pěkný výhled do okolního kraje.