Růžové údolí proslulo jako místo výletů. Kdysi tudy vedla důležitá zemská stezka

17. březen 2022

Růžové údolí je pro generace Zábřežáků zejména místem, kam se chodilo na výlety. V dávné minulosti tudy však vedla důležitá stezka a také tady lidé využívali sílu vody.

Místo dnes nazývané Růžové údolí je dílem erozní činnosti potoka Nemilka. Ten zde sbírá vody dalších potoků, Drozdovského, Pivonínského či menšího toku, pramenícího pod hřebenem zvaným Na Horách.  Kolem potoka najdeme četné malé rovné plochy, které jsou dnes využívané jako pastviny. Zajímavé je, že na těchto loukách se můžeme setkat i s docela vzácnou květenou, včetně některých druhů orchidejí.

Odpradávna se zde setkávaly hranice několika menších dominií. Později se jednalo zejména o panství hoštejnské a zábřežské. Teprve v 15. století byla celá oblast zahrnuta do velkého zábřežského panství.

Právě tudy vedla i stará stezka mířící ze Zábřeha do Hoštejna a pak kolem Moravské Sázavy dále do Čech. Říkalo se jí Hradská cesta neboli Hradčice. Právě po ní získal jméno vrcholek  položený východně od Růžového údolí s výškou 420 metrů. Přímo v Růžovém údolí překonávala tato cesta Nemilku, přibližně  na místě mostku převádějícího přes potok lesní cestu.

Hostinec je sice po náročné opravě jako nový, bohužel dnes slouží pouze pro svatby a podobné oslavy

To už byla zdejší krajina osídlená. Většina vesnic v okolí se v listinách objevuje už ke konci 14. století. Přes Růžové údolí vedly cesty z těchto vesnic do Zábřeha. Jezdilo se tudy na trhy, ale rovněž na mše, protože obce v okolí byly přifařeny k tamnímu kostelu sv. Bartoloměje.

Stále se však jednalo o místo neobydlené. To se mělo změnit až v 19. století. Byla zde postavena pila, o které najdeme z té doby útržkovité zmínky. Patřila patrně katastrálně k Pivonínu. Na konci 19. století zde stála, na katastru Krumpachu, hájovna lichtenštejnského polesí, která později sloužila i správě městských lesů. Další útržkovité zmínky uvádějí, že v té době existovala v Růžovém údolí také tkalcovna, která vyráběla látku pro součást německého ženského kroje, tzv. dirndlu. Po roce 1918 však jeho odbyt klesal, a tak byl podnik zrušen a přeměněn na zájezdní hostinec.

Pomník třem mladíkům, které zastřelili ustupující němečtí vojáci přímo naproti hostinci

Počátky výletní slávy Růžového údolí začínají v roce 1931, kdy zakoupila a zmodernizovala restauraci a penzion v Růžovém údolí Marie Haintlová. Byla to žena v oboru pohostinství velmi zkušená a měla praxi dokonce i z USA. Moderní trendy, které zaváděla však neměly dlouhého trvání, protože majitelka už za pět let náhle umírá. Podnik odkoupil Alois Martinásek, který zde pořádal veřejné zabíjačky, gulášové partie a zahájil také tradici svatebních hostin. Za války byl hostinec v provozu ovšem pod dozorem německých úřadů.

Na konci války vedla přes Růžové údolí jedna z ústupových tras německé armády. To se stalo osudným třem mladíkům - Ladislavu Kolčavovi, Jaroslavu Pavelkovi a Polákovi Janu Kysialovi. Údajně byli přistiženi se zbraněmi a 8. května 1945 naproti hostinci zastřeleni. Jejich smrt zde dodnes připomíná malý pomník.

Dva vrty dávají zábřežskému vodovodu 10 vteřinových litrů vody čerpané do nejvýše položeného vodojemu na Klárince

Po válce byl hostinec zestátněn. Stále to bylo oblíbené výletní místo Zábřežanů, kde se pořádaly svatby, schůze i mnohé jiné oslavy. Zdejší kuchyně byla v šedesátých letech vyhlášená, a tak si kolem hostince rádi zajížděli nejen řidiči nákladních aut, ale podle pamětníků třeba i herci Národního divadla  při cestách na štace na Moravě. Mezi omladinou šedesátých a sedmdesátých let pak dodnes vedou oblíbené „Čaje o páté“, které zde měly velkou tradici.  

Růžové údolí se také proměnilo. Kolem vyrostly chaty. V údolí byly vyvrtány dvě studny na jímání vody pro zábřežský vodovod a pod lokalitou byla v roce 1971 dokončena přehrada, čímž se celá oblast dostala do pásma hygienické ochrany.

To zaniklo až po roce 1990, kdy bylo pásmo zrušeno. Na čas byla zavřena i hospoda a po rekonstrukci dnes slouží jen jako místo pro oslavy a organizované akce. Přesto do Růžového údolí stále míří lidé na jarní procházky, na houby, ale i na turistiku či na vyjížďky na kole.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová