Seifertovu kapličku postavili za záchranu dětí
Stopy někdejších obyvatel Jesenicka občas smyje čas. Doba nezájmu o ně však už skončila, takže se některé památky obnovují. Například kaple, kterou nechala rodina Seifertova postavit nedaleko Bělé pod Pradědem.
Kousek od Obecního úřadu v dnešní Bělé pod Pradědem odbočuje od hlavní cesty směrem do Jeseníku modrá turistická značka mířící do údolí Borového potoka, který odvodňuje západní část Medvědské hornatiny.
Borový potok zde za miliony let vyhloubil hluboké údolí, které zdobí mnoho skalních výchozů. Přímo nad potokem se tyčí několik metrů vysoké skály a v lese se najdeme vysoké ostrohy připomínající přírodní kazatelny.
Podle Borového potoka
Odpradávna se tomuto údolí říkalo Kienseifen, česky Kinsajf – podle Borového potoka. Přídomek seifen by evokoval, že se zde kdysi těžilo, ale bližší informace o tom chybí. Už odpradávna tudy vedla cesta, kterou se z hor sváželo dřevo.
Kilometr od posledních domů v obci narazí poutník, který tudy vyrazí do hor, na pozoruhodnou kapličku, které se odpradávna říká Seifertova. Její vznik se datuje do roku 1938.
Toho roku se sedlák Wilhelm Seifert a jeho manželka Emma, kteří bydleli v Domašově č.p. 247, rozhodli postavit zde kapli jako poděkování za to, že po smrti jejich prvních tří dětí další přežili. Dalším důvodem bylo poděkování za vyléčení po těžkém úrazu. A tak na místo nastoupil zedník Franz Hackenberg, stolař Adolf Thamm a tesař Franz Seifert. Kapli dokončili a v květnu 1938 ji místní farář Franz Schreiber slavnostně vysvětil.
Místo setkávání s pohnutou minulostí
Kaple nebyla velká, jednalo se o jednoduchou dřevěnou stavbu s malým oltářem. Přesto se u ní až do vysídlení scházela nejen Seifertova rodina, ale i další obyvatelé obce.
Zažila však i hrůzné okamžiky. Podle dobových zpráv byl naproti kaple v roce 1942 veřejně popraven polský nuceně nasazený dělník. Měl údajně znásilnit německou dívku a trest byl vykonán okamžitě. Po odsunu jejich stavitelů se na kapli téměř zapomnělo. Věděli o ní jen místní a pár turistů, kteří sem občas zabloudili. Chátrala až do roku 2000, kdy už byla v tak špatném stavu, že jí hrozilo zřícení. V té chvíli zasáhla obec a nechala postavit podle původních plánů novou kapli. Jejího vysvěcení se v roce 2002 zúčastnili také dva synové iniciátorů stavby původní kaple.
Místo hned začali vyhledávat turisté. Za kaplí se ve stěně údolí otevírá nevelký lom. Jeho neobvyklost tkví v tom, že se zde ve skalní stěně zachovala téměř hladká plotna původního skalního podkladu. Je prudce nakloněná a vysoká asi 15 metrů. Říká se jí Kolafovičova plotna, snad podle člověka, který ji poprvé pokořil, neboť toto místo bylo často vyhledáváno horolezci.
V roce 2010 vznikla na plácku pod skálou odpočinková zóna s lavičkami a ohništěm. Kromě toho zde najdeme mnoho atrakcí pro děti, od houpaček, prolézaček až po sochy zvířat. Je to rozhodně místo, kde stojí za to se zastavit.
Cesta dál po modré vede na Zaječí skok a k prameni Zaječího potoka, odkud se dá dojít třeba na Rejvíz či do Vrbna. Pod Krkavčí skálou najdeme vyhlídku, ze které je pozoruhodný výhled do údolí i na okolní kopce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
