Spánkové potíže u malých dětí jsou normální a běžné, uklidňuje psychoterapeutka. Mluví i o separační úzkosti
„Spí ti pěkně?“ Tou velmi častou, ale ne vždycky trefnou otázkou můžeme rodiče, už tak dost možná nervózní a nevyspalé, přivést do úzkých. O miminkách, která „spala pěkně“, ale přestala, o těch, která to nezvládají ani chvíli bez mámy nebo o „domácí lékařské vizitě“ mluví psychoterapeutka u rozhlasového mikrofonu.
Může být překvapivé, znervózňující i frustrující, když dítě vcelku dobře spalo, a tu se jeho spánek radikálně změní, vytrácí, regreduje, tedy ustupuje. Zároveň je to ale podle odborníků a zkušeností bezpočtu rodičů na celém světě běžné, fyziologické, a tedy společné mnoha ratolestem. Jsou zkrátka období, kdy se malý člověk doslova „učí spát dobře“. To učení ovšem může být namáhavé, stresující, protože nespavé. A může se vracet.
Dětská separační úzkost a existenciální obavy o blízké
Pláč, ryk, stesky, záchvaty ve chvílích, kdy se „jeho lidé“ vzdalují, nejsou u dítěte v určitých etapách vzácnými. Ty odrostlejší, a tedy „světaznalejší“ děti mohou mít například obavy o rodiče, silně se jim stýská a spíše než nekonkrétní úzkost mohou prožívat specifičtěji zabarvené strachy o něco, o někoho.
O těchto stavech i o rozumném přístupu spolupráci a podpoře maminek anebo o inspiraci v podobě pravidelných „lékařských vizit“ použitelných jistě i v nelékařských rodinách mluví v rozhlasové poradně Apatyka psychoterapeutka a maminka Iva Vaňková, poslechněte si
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
