Století od příchodu zelovských evangelíků do Zábřeha zdaleka nebylo procházkou růžovým sadem

1. srpen 2021

Před sto lety zahájily československé orgány vyjednávání o přijetí původně českých evangelických pobělohorských exulantů. Část z nich přišla i do Zábřeha. Jejich osudy by vydaly na román. 

Stará jabloň vysazená na zahrádnce u někdejšího Žerotínova pravděpodobně krátce po příchodu prvních rodin

Exulanti pocházeli z různých míst zemí Koruny České a za hranice je vyhnala tvrdá náboženská perzekuce, která vládla v českých zemích v době po Bílé hoře. To neznamená, že všichni odešli hned na počátku třicetileté války. Emigrace byla postupná a dlohodobá. Jedním z důvodů byla i změna legislativy, kdy bylo v Čechách a na Moravě povoleno pouze katolické náboženství. Od roku 1733 bylo vyhlášeno odpadnutí od katolické víry za zločin proti státu. Celkem odešlo do exilu 150 až 200 tisíc českých protestantů.

Evangelický kostel v Zábřeze patřil do konce války německé církvi

Výraznou úlohu v pozdější emigraci hrál i pruský vpád do českých zemí, kdy král Fridrich II. (1740-86) sliboval českým běžencům, odejdou-li na území jím právě získaného Slezska, dostanou nejen půdu, peněžní podporu a hospodářské úlevy v prvních letech, ale i české školství a odpovídající duchovní zázemí. V roce 1742 odešlo do slezského městečka Münsterberg (dnes Ziębice) několik stovek Čechů. Velká část pocházela z východních Čech. Postupně v okolí vznikaly české osady, které se rozrůstaly.

Roku 1802 získalo část potomků těchto osadníků pozemky a založili kolonii u městečka Zelow. Právě odsud přišla většina reemigrantů do Zábřeha.

Zábřeh za sebou měl předbělohorskou evangelickou minulost. Byla zde bratrská škola i kostel a komunitu Českých bratří podporovali jak Boskovicové, tak později Žerotínové. Po rekatolizaci však už bylo město až na malou část vesměs katolické. V roce 1908 je zde uváděna pouze jediná evangelická rodina docházející na bohoslužby do blízkého Svébohova.

Přesto Kostnická jednota, která byla organizací podporující evangelické církve u nás i v zahraničí zvolila Zábřeh jako jedno z míst, kam by mohli exulanti přijít. Po zdlouhavých jednáních se Státním pozemkovým úřadem i s knížetem Liechtensteinem bylo rozhodnuto zakoupit zábřežský Velký dvůr, který na památku někdejší podporovatelů Českobratrských aktivit dostal nové jméno Žerotínov.

Modlitebna sborového domu církve Českobratrské evangelické v Zábřeze

Skupina reemigrantů ze Zelova přijela do Zábřehu 1. ledna roku 1923 po týdenní cestě v dobytčácích přes Polsko. V uvítacím výboru byli zastoupeni představitelé zábřežské pokrokové inteligence (Joža Malý, advokát Indra, vikář Šedý. Ti si mimo jiné od příchodu „českých“ exulantů slibovali posílení českého vlivu v národnostně smíšeném Zábřehu.

Nutno říci, že situace zdaleka nebyla tak růžová. Reemigranti nedostali v Zábřeze domovské právo, přesto, že zde vlastnili domy dvora Žerotínov, které si museli koupit. Ani běžní lidé je příliš nepřijali. Své v tom hrál i odpor představitelů zábřežské katolické církve.

Původní podoba Velkého dvora v Zábřehu, kam se stěhovali exulanti ze Zelova

Také Velký dvůr se teprve stěhoval. Neměli kde bydlet, a proto se prozatím bydlelo všelijak, i více rodin pohromadě. Areál Velkého dvora byl nakonec rozdělen pro 14 rodin. Uprostřed zůstala volná plocha, která měla sloužit jako společná náves. Pro každou rodinu byla upravena obytná část — předsíň, kuchyň, komora a dva pokoje; a hospodářská část — stodola a stáj. V nově upravovaných obytných částech byly pro rodiny reemigrantů postaveny i chlebové pece. Později si někteří příchozí postavili i zcela nové domy.

Fröhlichova vila už po přestavbě na sborový dům

Příchod zelovských evangelíků znamenal velké vzepětí zdejší evangelické církve. Původně probíhaly bohoslužby v aule gymnázia. V roce 1929 odkoupil sbor vilu podnikatele Fröhlicha a adaptoval ji na sborový dům. Ten zde sídlí dodnes a stále je centrem zdejší komunity. Ta proslula jistou uzavřeností, přísností výchovy svých potomku a zbožností. V roce 1947 připadl zdejším evangelíkům i někdejší evangelický kostel u kasáren, ti se jej rozhodli v padesátých letech vzdát ve prospěch CČSH.

Na místě někdejšího dvora Žerotínov stojí od počátku osmdesátých let sídliště

Skutečná asimilace exulantů ze Zelova mezi Zábřežáky trvala poměrně dlouho. I dnes si však s sebou lidé, kteří přišli před skoro sto lety, uchovávají víru i různé tradice. Ty vesměs pocházejí ještě z doby, kdy žili ve východních Čechách a patří mezi ně jak kuchyně, tak i některé zvyky. Tradiční je také kladný vztah ke sborovému zpěvu a tak se není co divit, že v mnoha zábřežských hudebních uskupeních najdete i dnes potomky někdejších zelovských reemigrantů.

autor: kbz
Spustit audio