Století od příchodu zelovských evangelíků do Zábřeha zdaleka nebylo procházkou růžovým sadem

1. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dnešní sborový dům patřil do roku 1929 podnikatelské rodině Fröhlichů

Před sto lety zahájily československé orgány vyjednávání o přijetí původně českých evangelických pobělohorských exulantů. Část z nich přišla i do Zábřeha. Jejich osudy by vydaly na román. 

Stará jabloň vysazená na zahrádnce u někdejšího Žerotínova pravděpodobně krátce po příchodu prvních rodin

Exulanti pocházeli z různých míst zemí Koruny České a za hranice je vyhnala tvrdá náboženská perzekuce, která vládla v českých zemích v době po Bílé hoře. To neznamená, že všichni odešli hned na počátku třicetileté války. Emigrace byla postupná a dlohodobá. Jedním z důvodů byla i změna legislativy, kdy bylo v Čechách a na Moravě povoleno pouze katolické náboženství. Od roku 1733 bylo vyhlášeno odpadnutí od katolické víry za zločin proti státu. Celkem odešlo do exilu 150 až 200 tisíc českých protestantů.

Evangelický kostel v Zábřeze patřil do konce války německé církvi

Výraznou úlohu v pozdější emigraci hrál i pruský vpád do českých zemí, kdy král Fridrich II. (1740-86) sliboval českým běžencům, odejdou-li na území jím právě získaného Slezska, dostanou nejen půdu, peněžní podporu a hospodářské úlevy v prvních letech, ale i české školství a odpovídající duchovní zázemí. V roce 1742 odešlo do slezského městečka Münsterberg (dnes Ziębice) několik stovek Čechů. Velká část pocházela z východních Čech. Postupně v okolí vznikaly české osady, které se rozrůstaly.

Roku 1802 získalo část potomků těchto osadníků pozemky a založili kolonii u městečka Zelow. Právě odsud přišla většina reemigrantů do Zábřeha.

Zábřeh za sebou měl předbělohorskou evangelickou minulost. Byla zde bratrská škola i kostel a komunitu Českých bratří podporovali jak Boskovicové, tak později Žerotínové. Po rekatolizaci však už bylo město až na malou část vesměs katolické. V roce 1908 je zde uváděna pouze jediná evangelická rodina docházející na bohoslužby do blízkého Svébohova.

Přesto Kostnická jednota, která byla organizací podporující evangelické církve u nás i v zahraničí zvolila Zábřeh jako jedno z míst, kam by mohli exulanti přijít. Po zdlouhavých jednáních se Státním pozemkovým úřadem i s knížetem Liechtensteinem bylo rozhodnuto zakoupit zábřežský Velký dvůr, který na památku někdejší podporovatelů Českobratrských aktivit dostal nové jméno Žerotínov.

Modlitebna sborového domu církve Českobratrské evangelické v Zábřeze

Skupina reemigrantů ze Zelova přijela do Zábřehu 1. ledna roku 1923 po týdenní cestě v dobytčácích přes Polsko. V uvítacím výboru byli zastoupeni představitelé zábřežské pokrokové inteligence (Joža Malý, advokát Indra, vikář Šedý. Ti si mimo jiné od příchodu „českých“ exulantů slibovali posílení českého vlivu v národnostně smíšeném Zábřehu.

Nutno říci, že situace zdaleka nebyla tak růžová. Reemigranti nedostali v Zábřeze domovské právo, přesto, že zde vlastnili domy dvora Žerotínov, které si museli koupit. Ani běžní lidé je příliš nepřijali. Své v tom hrál i odpor představitelů zábřežské katolické církve.

Původní podoba Velkého dvora v Zábřehu, kam se stěhovali exulanti ze Zelova

Také Velký dvůr se teprve stěhoval. Neměli kde bydlet, a proto se prozatím bydlelo všelijak, i více rodin pohromadě. Areál Velkého dvora byl nakonec rozdělen pro 14 rodin. Uprostřed zůstala volná plocha, která měla sloužit jako společná náves. Pro každou rodinu byla upravena obytná část — předsíň, kuchyň, komora a dva pokoje; a hospodářská část — stodola a stáj. V nově upravovaných obytných částech byly pro rodiny reemigrantů postaveny i chlebové pece. Později si někteří příchozí postavili i zcela nové domy.

Fröhlichova vila už po přestavbě na sborový dům

Příchod zelovských evangelíků znamenal velké vzepětí zdejší evangelické církve. Původně probíhaly bohoslužby v aule gymnázia. V roce 1929 odkoupil sbor vilu podnikatele Fröhlicha a adaptoval ji na sborový dům. Ten zde sídlí dodnes a stále je centrem zdejší komunity. Ta proslula jistou uzavřeností, přísností výchovy svých potomku a zbožností. V roce 1947 připadl zdejším evangelíkům i někdejší evangelický kostel u kasáren, ti se jej rozhodli v padesátých letech vzdát ve prospěch CČSH.

Na místě někdejšího dvora Žerotínov stojí od počátku osmdesátých let sídliště

Skutečná asimilace exulantů ze Zelova mezi Zábřežáky trvala poměrně dlouho. I dnes si však s sebou lidé, kteří přišli před skoro sto lety, uchovávají víru i různé tradice. Ty vesměs pocházejí ještě z doby, kdy žili ve východních Čechách a patří mezi ně jak kuchyně, tak i některé zvyky. Tradiční je také kladný vztah ke sborovému zpěvu a tak se není co divit, že v mnoha zábřežských hudebních uskupeních najdete i dnes potomky někdejších zelovských reemigrantů.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?