Suchá Rudná patří k nejstarším prokazatelně obydleným obcím Jeseníků

7. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kaple byla opravena i díky místním chatařům
0:00
/
0:00

Historie horské obce Suchá Rudná, rozkládající se v podhůří nejvyšší části Pradědské hornatiny, je starší, než písemné prameny, které se o ní dochovaly. Archeologické nálezy propojují obec s dávnou hornickou tradicí zdejšího kraje.

Staré hraniční kameny panství řádu německých rytířů

Je sice pravděpodobné, že v Jeseníkách hledali vzácné rudy například už Keltové, jejich přítomnost zde však spíše odhadujeme ze způsobů zachovalých pozůstatků těžby. V oblasti Suché Rudné však archeologové prozkoumali několik důlních děl, ze kterých se podařilo získat různé zbytky dřevěných prvků. Z jejich průzkumu se ukázalo, že těžba zde probíhala už v prvním čtvrtletí 13. století, tedy přibližně v době, kdy bylo založeno nedaleké město Bruntál.

Zdá se, že horníci sem přicházeli zejména ze Slezska a ze Saska. I když o archeologické důkazy osídlení obce není nouze, s písemnými zprávami je to horší. Ta nejstarší je z roku 1405 a mluví o dodnes nelokalizované Vysoké štole.

Kaple Nejsvětější Trojice stávala původně v Karlově Studánce

Jméno obce, německy Dürrseifen, vychází z nedostatku vody, zejména pro dolování a následné rýžování zlata. I proto byl v pozdějších letech vybudován náhon přivádějící vodu z Bílé Opavy přes sedlo Hvězda až do vesnice.

V prapočátcích existence Suché Rudné byla zdejší oblast pravděpodobně majetkem opavských knížat. Později, v 15. století se panství dostalo do držby rodu pánů Bruntálských z Vrbna. Nejprve panství drželi jako zástavu, později jim připadlo do dědičné držby. Bruntálští vlastnili zdejší panství až do Bílé Hory, kdy jim bylo zkonfiskováno a následně předáno do správy Řádu německých rytířů. V jejich držbě pak byla obce do konce patrimoniální správy, část pozemkového majetku pak až do II. světové války.

Stopy starého kanálu přivádějícího do Suché Rudné vodu z Bílé Opavy

Suché Rudné se dotkla i třicetiletá válka, kdy prý byl na hranici jejího a Staré Vody postaven sloup na paměť zastřelení švédského vojáka. V roce 1773 máme také první zprávy o pramenech železité kyselky v obci. Mimochodem, podle tehdejších vědců prý kyselka léčila mnoho neduhů, včetně trudomyslnosti. Nevíme však přesně, o které prameny se jednalo. V té době totiž patřila do katastru obce i samotná Karlova Studánka.

Od roku 1806 měla vesnice školu, od roku 1881 i chudobinec a vůbec nejstarší stavbou je pak zdejší dřevěný kostelík. Ten původně stával v Karlově Studánce. Podle letopočtu na korouhvičce bychom kostel mohli zasadit k roku 1796. Zprávy o jeho vysvěcení však říkají, že k němu došlo už v roce 1739 a v poslední době se objevily dokonce nepřímé prameny, které mluví o stavbě chrámu již kolem roku 1720. Do Suché Rudné byl přenesen v době stavby novějšího kostela před rokem 1838.

Pomník padlým

Dolování v Suché Rudné pokračovalo až do 19. století, jeho výnosnost však už byla mizerná. Přesto nám těžba zanechala v obci mnoho stop, včetně hluboké prolákliny táhnoucí se přes celou horní část obce. Někde můžeme narazit i na ústí štol či výrony důlních vod. V místní části Kyselka pramení železitá voda podobná těm, které léčí lázeňské hosty v nedaleké Karlově Studánce. Ta se mimochodem od Suché Rudné odtrhla až v roce 1952. O rok později se Suchá rudná spojila se Starou Vodou a dnes je součástí Světlé Hory.

Kromě kostelíka a důlních pozůstatků najdeme dnes v obci také pozoruhodný pomník dobývání vesmíru a celá obec je vyhledávanou rekreační oblastí.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová