Suchá Rudná patří k nejstarším prokazatelně obydleným obcím Jeseníků
Historie horské obce Suchá Rudná, rozkládající se v podhůří nejvyšší části Pradědské hornatiny, je starší, než písemné prameny, které se o ní dochovaly. Archeologické nálezy propojují obec s dávnou hornickou tradicí zdejšího kraje.
Je sice pravděpodobné, že v Jeseníkách hledali vzácné rudy například už Keltové, jejich přítomnost zde však spíše odhadujeme ze způsobů zachovalých pozůstatků těžby. V oblasti Suché Rudné však archeologové prozkoumali několik důlních děl, ze kterých se podařilo získat různé zbytky dřevěných prvků. Z jejich průzkumu se ukázalo, že těžba zde probíhala už v prvním čtvrtletí 13. století, tedy přibližně v době, kdy bylo založeno nedaleké město Bruntál.
Zdá se, že horníci sem přicházeli zejména ze Slezska a ze Saska. I když o archeologické důkazy osídlení obce není nouze, s písemnými zprávami je to horší. Ta nejstarší je z roku 1405 a mluví o dodnes nelokalizované Vysoké štole.
Jméno obce, německy Dürrseifen, vychází z nedostatku vody, zejména pro dolování a následné rýžování zlata. I proto byl v pozdějších letech vybudován náhon přivádějící vodu z Bílé Opavy přes sedlo Hvězda až do vesnice.
V prapočátcích existence Suché Rudné byla zdejší oblast pravděpodobně majetkem opavských knížat. Později, v 15. století se panství dostalo do držby rodu pánů Bruntálských z Vrbna. Nejprve panství drželi jako zástavu, později jim připadlo do dědičné držby. Bruntálští vlastnili zdejší panství až do Bílé Hory, kdy jim bylo zkonfiskováno a následně předáno do správy Řádu německých rytířů. V jejich držbě pak byla obce do konce patrimoniální správy, část pozemkového majetku pak až do II. světové války.
Suché Rudné se dotkla i třicetiletá válka, kdy prý byl na hranici jejího a Staré Vody postaven sloup na paměť zastřelení švédského vojáka. V roce 1773 máme také první zprávy o pramenech železité kyselky v obci. Mimochodem, podle tehdejších vědců prý kyselka léčila mnoho neduhů, včetně trudomyslnosti. Nevíme však přesně, o které prameny se jednalo. V té době totiž patřila do katastru obce i samotná Karlova Studánka.
Od roku 1806 měla vesnice školu, od roku 1881 i chudobinec a vůbec nejstarší stavbou je pak zdejší dřevěný kostelík. Ten původně stával v Karlově Studánce. Podle letopočtu na korouhvičce bychom kostel mohli zasadit k roku 1796. Zprávy o jeho vysvěcení však říkají, že k němu došlo už v roce 1739 a v poslední době se objevily dokonce nepřímé prameny, které mluví o stavbě chrámu již kolem roku 1720. Do Suché Rudné byl přenesen v době stavby novějšího kostela před rokem 1838.
Dolování v Suché Rudné pokračovalo až do 19. století, jeho výnosnost však už byla mizerná. Přesto nám těžba zanechala v obci mnoho stop, včetně hluboké prolákliny táhnoucí se přes celou horní část obce. Někde můžeme narazit i na ústí štol či výrony důlních vod. V místní části Kyselka pramení železitá voda podobná těm, které léčí lázeňské hosty v nedaleké Karlově Studánce. Ta se mimochodem od Suché Rudné odtrhla až v roce 1952. O rok později se Suchá rudná spojila se Starou Vodou a dnes je součástí Světlé Hory.
Kromě kostelíka a důlních pozůstatků najdeme dnes v obci také pozoruhodný pomník dobývání vesmíru a celá obec je vyhledávanou rekreační oblastí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
