Svůj dar zdraví bychom měli věnovat i ostatním, říká propagátorka registru dárců kostní dřeně Zdena Wasserbauerová
Náboru do Českého národního registru dárců dřeně se Zdena Wasserbauerová věnuje už dvacet pět let. Zažila lidské příběhy veselé i smutné. A kromě odběrů samotných se snaží bořit mýty, které okolo odběru kostní dřeně panují.
Je jí čerstvě 81 let. V důchodu se ale rozhodně nenudí. Jezdí po školách, přednáší a vysvětluje studentům i dalším mladým lidem, aby se šli zapsat do registru dárců kostní dřeně. A proč to vlastně dělá? Za prvé k dobročinnosti měla vždy velmi blízko. Celý život však pracovala jako účetní, moc času a možností dělat něco dobrého pro své okolí tedy neměla. To se však změnilo po tom, co se setkala tváří v tvář s nemocí zvanou leukémie.
Zdena Wasserbauerová vzpomíná: „Když byl můj vnuk ještě malý, touto zákeřnou nemocí onemocněl. Měl naštěstí typ leukémie, u kterého není potřeba transplantovat kostní dřeň. I když to bylo náročné pro něj i celou naši rodinu, nakonec se uzdravil. V nemocnici však na pokoji s ním ležel chlapec, který kostní dřeň od dárce potřeboval, ale bohužel se jí nedočkal a zemřel. Tehdy v našem registru bylo totiž jen 11 tisíc dárců. Bylo to strašné, hodně jsem se kvůli tomu tenkrát nabrečela. Jeden lékař mě při tom pláči viděl a řekl mi památnou větu: „Plakat nestačí! Lepší je dělat něco pro to, aby se to neopakovalo.“ A tak to celé začalo…
Paní Zdena Wasserbauerová byla hostem ve Větrníku Českého rozhlasu Olomouc.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
