Tajemný lom Brankopy na Žulovém vrchu dodnes dýchá romantikou
Žulové lomy jsou nedílnou součástí koloritu oblasti okolo Žulové, Vápenné a přilehlých obcí. Zatímco některé lomy jsou přístupné i velmi málo zdatným turistům, lom Brankopy na Žulovém vrchu patří k těm, jejichž návštěvu vykoupíte potem.
Rychlebské hory tvoří v nejsevernější části našeho kraje jakýsi oblouk otevřený směrem k severu. Delší část oblouku tvoří pohraniční hřeben táhnoucí se od Smrku na severozápad až k Bílé Vodě. Přes sedlo Na Pomezí se pak směrem do jesenického vnitrozemí vypíná druhá část rozsochy nazývaná Sokolí hřbet.
Nejvyšší horou této oblasti je 992 metrů vysoký Studniční vrch proslulý množstvím pramenů, které daly Vincenci Priessnitzovi sílu léčit lidské neduhy. Sokolí hřbet se táhne opět až k polské hranici a odděluje od sebe údolí řeky Bělé a Vidnávky.
Tento kraj je stejně jako nedaleká Žulovská pahorkatina proslulý těžbou slezské žuly. Tato vyvřelá hornina se zde objevuje na různých místech, ale zejména západní část tohoto hřbetu byla častým cílem dávných lomařů.
Počátky zpracování kamene na Jesenicku sahají až do 13. století, skutečná těžba je však záležitostí 19. a 20. století. Nejprve otevírali drobné lůmky sedláci na svých pozemcích, teprve později byla těžba v lomech převedena na specializované firmy, které mnohdy zaměstnávaly stovky kameníků a lomařů.
Na kole či pěšky až pod vrchol
Nebyl však lom jako lom, zatímco některé stály a dodnes stojí přímo u cesty, do jiných se muselo šplhat pěkně vysoko do hor. A to je i případ lomu, ve kterém se těžila jesenická žula těsně pod vrcholem Žulového vrchu. Tento výběžek Sokolího hřbetu se tyčí do výšky 719 metrů a společně se Zeleným vrchem představuje nejzápadnější výběžek tohoto horského pásma.
Lom Brankopy se skutečně nachází jen pár metrů pod vrcholem. O jeho historii toho moc nevíme. Byl otevřen někdy na počátku 20. století kamenickým družstvem z Vápenné. Jméno však dostal podle hory, v níž se kutalo. Dříve totiž nesla jméno Brankoppe.
Dnes už je lom opuštěný a zatopený. Na čtyřech kilometrech cesty z Vápenné zde nastoupáte nějakých 300 výškových metrů. Podobně na tom jste, vydáte-li se sem po naučné stezce Krajem Rychlebských hor od Žulové.
Cyklisté volí raději výstup po lesní, tzv. Veverkově cestě z hlavní silnice vedoucí na Pomezí či z Nové Červené Vody, odkud sem vede sice neznačená, ale poměrně pozvolná cesta, pomalu stoupající po úbočí Sokolího hřbetu.
A proč stojí za to vydrápat se až sem? Voda je zde pravda na koupání studená a také okolní stromy z ní udělaly díky listí černý čaj. Jde o romantiku a genia loci tohoto místa. Temné skály, les, v němž hučí vítr až z Polska, a k tomu temná hladina lomu. Nejedno srdce tady už roztálo. Není divu, že v roce 1965 si trampové právě zde založili osadu jménem Pavučinka. Jejich chata zde stojí dodnes. A když zde strávíte noc, možné se vám zjeví dobrá duše jesenických hor – zlatokop Henry, který sem po léta jezdíval. Nedivil bych se, kdyby se sem vracel i dnes, kdy už dávno rýžuje žlutý kov v nebeském Eldorádu.
Nevěříte, že se to dá v lomu Brankopy zažít? Přijďte se podívat, sedněte si na žulový balvan a otevřete srdce. Ostatní už přijde samo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
