Těžbu mramoru ve Velkých Kuněticích dodnes připomíná dvojice vápenek
Slezská Carrara – tak se říkávalo ještě za první republiky Velkým Kuněticím na Jesenicku. Lomy, kde se těžil slezský mramor, byly proslulé nejen u nás, ale dokonce i v zámoří. Připomínky někdejší slávy najdeme v obci dodnes.
Nejstarší geologické dějiny tohoto kraje jsou, jako u všech míst, kde se vyskytují vápence a mramory, spojeny s mořem. Schránky mořských živočichů vytvořily za miliony let mohutnou vrstvu vápenatých usazenin. Ty na Jesenicku při následných horotvorných procesech zkrystalizovaly a proměnily se v mramor. Ten ze Supíkovic a Velkých Kunětic je šedý, šedobílý až bílý. Jeho řez je zdoben pruhy nebo šmouhami.
Stejně jako jiné vápencové horniny je mramor náchylný ke tvorbě krasových dutin. I tady na sever od Jeseníku najdeme jejich pozoruhodnou ukázku – zpřístupněné jeskyně Na Špičáku. Jejich pozoruhodností je, že je vytvořila voda ze severského ledovce, který pokrýval tuto část území. Tající vody vyhloubily v mramorové čočce unikátní systém s chodbami ve tvaru srdce.
Vraťme se však k využití zdejších hornin lidmi. V okolí Velkých Kunětic se těžilo už odpradávna. Dokonce nejen mramor, neboť již z 15. století máme informace o těžbě zlata a stříbra právě v okolí jeskyní Na Špičáku. V 16. století pak historické dokumenty uvádějí dvě pece na pálení vápna. Jednalo se o primitivní zařízení, která se budovala na kraji lesů, kde byl dostatek dřeva a po jeho vytěžení byla opuštěna. Těžba v té době probíhala patrně v malých selských lůmcích, které jsou občas ještě někde ke spatření. Kromě pálení vápna se zdejší kalcitický mramor díky své struktuře a pevnosti začal brzy využívat i k obkladům, dlažbám, mozaikám, což vedlo k rozšíření průmyslové těžby.
Zdejší mramor najdeme i v Berlíně
Tento trend těžby ve velkém spadá do období 19. století. Zejména v jeho druhé polovině se významně rozvíjí i těžba na pomezí Velkých Kunětic a Supíkovic, stejně jako v lomu přímo uprostřed vesnice. A právě u něj, naproti dnešnímu obecnímu úřadu, byly v roce 1861 postaveny vápenné pece, které zde stojí dodnes.
Šestiboká, deset metrů vysoká kamenná věž první vápenky ukrývá okrouhlou šachtu se třemi otvory pro topení. Druhá vápenka je na půdorysu obdélníková, opět s kruhovou vnitřní šachtou. Právě tato stavba se chlubí unikátní, asi dva metry vysokou chodbou, obíhající vápenku ze všech stran, odkud se čtyřmi otvory opět do šachty přikládalo.
Následně byl zdejší mramor využíván stále více pro kamenické účely. Napomohlo tomu v roce 1885 zřízení Zemské odborné školy pro mramorový průmysl v sousedních Supíkovicích, která připravovala nejen šikovné kameníky ale i sochaře. Dnes už málokdo ví, že zdejší mramor byl použit na stavbu Říšského sněmu a muzea Pergamon v Berlíně a na Vřídelní kolonádu v Karlových Varech i na další stavby v blízkém i vzdálenějším okolí.
Dnes už se mramor těží jen v sousedních Supíkovicích. Zdejší surovina bohužel nemůže zcela konkurovat levným dovozům ze zahraničí, má však cennou devizu v podobě své původnosti a tradice ve zdejším kraji. Čeká tedy patrně jen na šikovného architekta, který její krásu znovuobjeví pro moderní stavebnictví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.