Tři významné vrcholy Zlatohorské vrchoviny nesou stopy těžby i historie
Zlatohorská vrchovina je někdy považována za jakousi nižší část Jeseníků. Přesto se jedná o samostatný horský celek, který dosahuje nadmořských výšek přes 900 metrů. Pojďme se dnes vydat na tři její nejvýznamnější vrcholy.
Nejvyšší horou Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch. Měří úctyhodných 975 metrů a je to právě ta hora, která dala tomuto kraji jeho přídomek. Právě na úbočí Příčného vrchu byly odpradávna kutány štoly v naději na vytěžení bohatství zlata, které se v jeho útrobách nacházelo. Dnes už mnohé z nich skončily zavalené a možná až po staletí náhlé poklesy půdy prozradí, že i zde, třeba v panenském lese či na louce kdysi dávno kdosi kutal.
První kdo zde dobýval v nánosech řeky Opavice drahé kovy, byli patrně už Keltové. Středověká těžba zde probíhala minimálně od 11. století a pak už se zde s přestávkami kutalo až do roku 1994, kdy byla těžba zastavena.
Historii těžby můžeme přímo v terénu poznat při procházce po Zlatohorské hornické naučné stezce, které po Příčném vrchu vede.
Můžeme se však podívat i do podzemí. Nedávno otevřená Poštovní štola člověku umožní nahlédnout do nitra Zlatohorské vrchoviny, poznat rudy, které se zde těžily i těžkou práci zdejších horníků. A třeba se dozvědět i něco o poměrně nedávném vzniku největšího důlního propadu v kraji, kterým je propast Žebračka vzniklá právě zřícením několika desítek metrů poddolovaného terénu.
Příčný vrch je však i místem historickým. Právě na jeho temeni byl ve 13. století postaven rozlehlý hrad Edelštejn. Sloužil jako ochrana zdejších hornických osad a nalezišť zlata a střežil rovněž nově se ustavující hranici mezi Slezskem, Moravou a Opavským knížectvím. Víme o něm, že existoval až roku 1467, kdy byl jako husitská pevnost dobyt vojenskou výpravou vratislavského biskupa. Od té doby už nebyl obydlen a dnes zde najdeme jen zbytky valů a nepatrné torzo zdiva.
Na západ od Příčného vrchu se rozkládá náhorní plošina Rejvízu s proslulým Mechovým jezírkem. I tato oblast patří do Zlatohorské vrchoviny a od Jeseníků ji odděluje údolí Černé Opavy. Z plošiny vybíhá hřeben Bílého kamene a na jeho konci se nad údolím Bělé vypíná další významná hora Zlatohorské vrchoviny. Tou je bezesporu Zlatý chlum. Tyčí se vlastně přímo na Jeseníkem, a díky zdejší rozhledně je typickou dominantou panoramatu města. I zde je jméno více než přiléhavé, protože i na úbočí Zlatého chlumu, zejména při cestě od Jeseníku na Čertovy kameny můžeme potkat v lese zbytky středověkého dolování zlata. Od roku 1899 shlíží z vrcholu 26 metrů vysoká rozhledna s krásným výhledem na město Jeseník, na lázně i na celé jesenické pohoří.
Třetí významnou horou Zlatohorské vrchoviny je bezesporu 890 m vysoká Biskupská kupa. Tu najdeme nad městem Zlaté Hory přímo na českopolské hranici. I zde vrcholu vévodí rozhledna, ještě o rok starší než ta na Zlatém chlumu. Je pojmenovaná po císaři Františku Josefovi. I zde kráčely dějiny. Na úbočí najdeme nepatrné ruiny hradu Leuchtenštejn ze 13. století či renesančně barokní kapli sv. Rocha. Na polské straně pak najdeme turistickou chatu, původně Hornoslezskou boudu otevřenou už v roce 1924. Tady už se Zlatohorské vrchovině říká Góry Opawskie. Bohužel původní chaty Rudolfsheim pod vrcholem a Petrovy boudy na sedle u silnice na českém území už nestojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
