Tučapská skalka skrývá stepní flóru i minerální pramen

Důkaz, že se skutečně jedná o skalku, kde se kdysi lámal kámen
Důkaz, že se skutečně jedná o skalku, kde se kdysi lámal kámen
0:00
/
0:00

Chráněná území se před lidmi někdy docela skrývají. To je i případ přírodní památky Tučapská skalka, kterou najdeme uprostřed širých hanáckých lánů jen tehdy, když víme, kde ji hledat. Ale možná právě pro své umístění uprostřed kulturní stepi je tento kousek divoké přírody tak důležitý.

Hodláte-li se tedy podívat na toto pozoruhodné místo, je nutné nejprve nastudovat mapu. Tučapská skalka, jak již název napovídá, sice leží v polích nedaleko Tučap, nicméně, stejně by se jí dalo říkat i skalka Boleloucká a možná i Hrdibořická. Přibližně do všech těchto vesnic je to od přírodní památky stejně daleko. Tím je řečeno, že se toto místo nachází přibližně ne půl cestě mezi Tučapy, Boleloucí a Hrdibořickými rybníky.

Tučapská skalka je rozlohou nevelká

Jak se na správnou přírodní památku v intenzívně zemědělsky využívané krajině sluší, za její vznik může příroda, ale i lidé. Oblast Tučapské skalky vznikla vyzdvižením podložních hornin podél jednoho zlomu zlomového pásma Hané. Méně odolné horniny postupem statisíců let zvětraly. Pevnější části hornin, v tomto případě granodiority, vytvořily v krajině tzv. suky. To jsou vyvýšeniny většinou oblého tvaru nápadně vystupující nad okolní, mnohem níže položenou krajinou. A přesně takovým sukem bývala kdysi Tučapská skalka.

Pramen sirnaté vody je zde znám už odpradávna

Jenže pak přišli lidé a jejich potřeba kamene. Nutno říci, že Hané skutečně nenabízí příliš mnoho možnosti k otevření lomu. A tak se granodiorický suk u Tučap vyloženě hodil. Kdy se zde začalo těžit sice přesně nevíme, je však zaznamenáno, že se zde například těžil i kámen pro výstavbu současného poutního chrámu v Dubu nad Moravou.

Místo je chráněné zákonem jako přírodní památka

Kromě kamene se zde těžily také sprašové hlíny a obě těžby způsobily, že v krajině vznikla ostrá hrana někdejšího lomu a prohlubně hliníků. Ty se záhy staly vítanou lokalitou zejména pro teplomilné druhy hmyzu a rostlin.

Podle přírodovědců se zde vyskytuje asi 120 druhů teplomilných rostlin. K ohroženým druhům patří nafialovělé kvítky hvězdnice chlumní, nazývané také někdy kopcová astra či modře kvetoucí klasy rozrazilu klasnatého. Kromě toho se zde dříve vyskytovala i žlutě kvetoucí Záhořanka žlutá, která zde měla nejsevernější bod svého výskytu. V poslední době se zde však již neukázala.

Také hmyz je zde hojně zastoupen teplomilnými druhy včel, motýlů či čmelák zemní. Kromě toho zde nacházejí útočiště příslušníci polní zvěře., pro které je kousek přírody uprostřed lánů vítanou změnou.  

Tučapská skalka je významná také z hlediska pramenů. Přímo pod patou skály se nachází studna s pumpou a po zapumpování se mohou poutníci napít pravé nefalšované minerálky. Voda je hydrogenuhličitanového vápenatého typu s obsahem metanu a stopami sirovodíku. Má teplotu asi 11 stupňů Celsia. Moc dobrá ale není. Ne nadarmo ji místní lidé po dlouhá léta nazývali Prdlavka.

Z vrcholu terénní vlny je vidět i dubský chrám

Z Tučapské skalky je mimochodem i krásný výhled do krajiny. Třeba právě na chrám v Dubu, který je odsud jako na dlani. Snad je ten pohled tak malebný, že očima poutníka zdraví kámen, který zůstal v zemi sesterské balvany, které dnes nesou váhu Božího stánku.