Tunklova hraniční strouha napájela největší rybník Zábřežska vodou až od Klášterce

10. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Strouha prochází po patě terénního zlomu na hraně nivy Moravy
0:00
/
0:00

Vodní díla vybudovaná lidskou rukou budí dodnes zaslouženou pozornost. Nemusí jít jen o gigantické vodní nádrže, ale třeba o kanály používané k plavbě či pouze k přivedení vody pro závlahu, k vodním dílům či mlýnům a elektrárnám.

Kdo se kdy poprvé rozhodl změnit přirozený tok řeky nebo potoka, aby si jej přivedl blíže ke svým příbytkům, se už patrně nedozvíme. Některá vodní díla i na našem území jsou však velmi stará a to je i případ toho, ke kterému bych vás rád dnes pozval – k Tunklově hraniční strouze.

Jak již název napovídá, její budování má na svědomí rod Tunklů ze Zábřeha a Brníčka. Strouha, která sloužila k napájení rybniční soustavy Závořického rybníka, kdysi největší na Zábřežsku, který se rozkládal mezi Zábřehem a Postřelmovem, dnes měří přes deset kilometrů.

Dno a hráz někdejšího Závořického rybníka

Její počátek bychom našli za kostelem v Klášterci. Pak vede pod terénní nerovností na počátku kopců Zábřežské vrchoviny mezi Vyšehořím a Chromčí až k Rovensku. Tam se strouha stáčí k východu a zamíří do polí, které byly kdysi dnem Závořického rybníka. Prochází jeho někdejší hrází a poté míří k Moravě. Zpět své vody vrací mezi Lesnicí a Leštinou.

První rybníky kolem Závořic stávaly ještě před tím, než je získali Tunklové – ty však byly pravděpodobně napájeny některým z potoků stékajícím ze Zábřežské vrchoviny. Stavba velkého Závořického rybníka počala až v osmdesátých letech 15. století a právě z té doby pochází dokument, který vymezuje podmínky stavby. Byla totiž tak rozsáhlá, že zasahovala i na okolní panství a ani Jiří st. Tunkl ze Zábřeha a Brníčka, který se se sousedy nemazlil, si nemohl dovolit je úplně ignorovat.

Torzo zemské stezky lemuje strouhu pod někdejší hrází Závořického rybníka

A tak vznikla obšírná smlouva hovořící o náhradách zejména pro Postřelmovské poddané a vrchnost. Ale mluví také o technických podrobnostech stavby strouhy a to nás zajímá. Mimo jiné říká, že Tunkl je povinen vést vodu pod Kláštercem hranicemi Vyšehorskými, z Postřelmůvku do dolu Vlkoše, kterýž dříve šel skrze ves Závořice. Dále prozrazuje, že strouha bude mít osm loket šířky na dně a hloubku podle potřeby.

Postřelmovští si vymínili, že z náhonu vyvedou vodu v témže množství, jaké teklo starodávným potokem skrze Postřelmov. Ten má být široký jako je noha člověka prostředního pod kolenem. Z Postřelmova má voda jít do rybníka a Tunkl má na té strouze udělat stavidlo, aby mu ryby proti vodě nešly.

Strouha dnes napájí bohutínský rybník Dýmák

Tunklovská strouha přetnula koryta potoků stékajících od Postřelmůvku, Vyšehoří a Svébohova a byla tedy velmi vodnatá.  Ale zpět ke smlouvě – Jiří Tunkl se musel zavázat, že vybuduje na všech cestách přes strouhu mosty a bude je udržovat.

Jak velké náklady musel na stavbu takového díla a následné odškodnění dotčených sousedů vynaložit si dnes těžko dovedeme představit. I když byla budována patrně v rámci roboty tunklovskými, poddanými, i tak se jedná o unikátní dílo.  O to víc, že i když dnes už neslouží původnímu účelu, je stále k vidění. V horní části podél ní vede silnice I/11 z Klášterce do Bludova, Dále ji kříží několik silnic a místních cesta aby ji nakonec přetnuly i hlavní silnice I/44 a železniční trať.

Strouha napájí i současný potok procházející Postřelmovem

A ještě jedna hypotéza. Podle ní vede strouha podél někdejší zemské stezky, který tudy vedla od Olomouce směrem do Kladska a Slezska. Na několika místech je skutečně jakási historická stezka znatelná.

Dnes se vám patrně nepodaří obejít si Hraniční strouhu celou. Její okolí je biotopem – mnohdy zarostlým tak, že je doslova neprostupný. I na těch pár místech, kde cesty míjí nebo kříží tuto zajímavou stavbu, stojí za to si připomenout, že zde existuje už bezmála 530 let.

autor: kbz
Spustit audio