Tunklova hraniční strouha napájela největší rybník Zábřežska vodou až od Klášterce
Vodní díla vybudovaná lidskou rukou budí dodnes zaslouženou pozornost. Nemusí jít jen o gigantické vodní nádrže, ale třeba o kanály používané k plavbě či pouze k přivedení vody pro závlahu, k vodním dílům či mlýnům a elektrárnám.
Kdo se kdy poprvé rozhodl změnit přirozený tok řeky nebo potoka, aby si jej přivedl blíže ke svým příbytkům, se už patrně nedozvíme. Některá vodní díla i na našem území jsou však velmi stará a to je i případ toho, ke kterému bych vás rád dnes pozval – k Tunklově hraniční strouze.
Jak již název napovídá, její budování má na svědomí rod Tunklů ze Zábřeha a Brníčka. Strouha, která sloužila k napájení rybniční soustavy Závořického rybníka, kdysi největší na Zábřežsku, který se rozkládal mezi Zábřehem a Postřelmovem, dnes měří přes deset kilometrů.
Její počátek bychom našli za kostelem v Klášterci. Pak vede pod terénní nerovností na počátku kopců Zábřežské vrchoviny mezi Vyšehořím a Chromčí až k Rovensku. Tam se strouha stáčí k východu a zamíří do polí, které byly kdysi dnem Závořického rybníka. Prochází jeho někdejší hrází a poté míří k Moravě. Zpět své vody vrací mezi Lesnicí a Leštinou.
První rybníky kolem Závořic stávaly ještě před tím, než je získali Tunklové – ty však byly pravděpodobně napájeny některým z potoků stékajícím ze Zábřežské vrchoviny. Stavba velkého Závořického rybníka počala až v osmdesátých letech 15. století a právě z té doby pochází dokument, který vymezuje podmínky stavby. Byla totiž tak rozsáhlá, že zasahovala i na okolní panství a ani Jiří st. Tunkl ze Zábřeha a Brníčka, který se se sousedy nemazlil, si nemohl dovolit je úplně ignorovat.
A tak vznikla obšírná smlouva hovořící o náhradách zejména pro Postřelmovské poddané a vrchnost. Ale mluví také o technických podrobnostech stavby strouhy a to nás zajímá. Mimo jiné říká, že Tunkl je povinen vést vodu pod Kláštercem hranicemi Vyšehorskými, z Postřelmůvku do dolu Vlkoše, kterýž dříve šel skrze ves Závořice. Dále prozrazuje, že strouha bude mít osm loket šířky na dně a hloubku podle potřeby.
Postřelmovští si vymínili, že z náhonu vyvedou vodu v témže množství, jaké teklo starodávným potokem skrze Postřelmov. Ten má být široký jako je noha člověka prostředního pod kolenem. Z Postřelmova má voda jít do rybníka a Tunkl má na té strouze udělat stavidlo, aby mu ryby proti vodě nešly.
Tunklovská strouha přetnula koryta potoků stékajících od Postřelmůvku, Vyšehoří a Svébohova a byla tedy velmi vodnatá. Ale zpět ke smlouvě – Jiří Tunkl se musel zavázat, že vybuduje na všech cestách přes strouhu mosty a bude je udržovat.
Jak velké náklady musel na stavbu takového díla a následné odškodnění dotčených sousedů vynaložit si dnes těžko dovedeme představit. I když byla budována patrně v rámci roboty tunklovskými, poddanými, i tak se jedná o unikátní dílo. O to víc, že i když dnes už neslouží původnímu účelu, je stále k vidění. V horní části podél ní vede silnice I/11 z Klášterce do Bludova, Dále ji kříží několik silnic a místních cesta aby ji nakonec přetnuly i hlavní silnice I/44 a železniční trať.
A ještě jedna hypotéza. Podle ní vede strouha podél někdejší zemské stezky, který tudy vedla od Olomouce směrem do Kladska a Slezska. Na několika místech je skutečně jakási historická stezka znatelná.
Dnes se vám patrně nepodaří obejít si Hraniční strouhu celou. Její okolí je biotopem – mnohdy zarostlým tak, že je doslova neprostupný. I na těch pár místech, kde cesty míjí nebo kříží tuto zajímavou stavbu, stojí za to si připomenout, že zde existuje už bezmála 530 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
