Uniformy lákaly Jiřího Janhubu už jako kluka. Vojenskou vyměnil za hasičskou
Celý život musí být v dobré fyzické kondici. Jako profesionální hasič oblékne i kapitán Jiří Janhuba jednou ročně tepláky, aby splnil testy: „Zatím mi to nedělá problémy.“
Byl členem Hanáckého aeroklubu, dělal parašutismus. Ze skákání přešel ke svahovému létání na padáku. „Zkoušel jsem to na Javorovém u Třince nebo na Straníku na Slovensku,“ vzpomíná a dodává, že pravidelně jezdíval na vodu, má prochozené hory a baví ho cyklistika. „A taky střelectví, zaučuju syna,“ říká.
Jiří Janhuba pracuje na Krajském ředitelství HZS Olomouckého kraje na Oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Pořádají Dny Integrovaného záchranného systému, vydávají brožurky pro všechny skupiny obyvatel, kontrolují zabezpečení bytů. „Na základních školách dětem vysvětlujeme, co dělají hasiči, kam mají zavolat, když uvidí požár, jak se mají zachovat a jak pomoci,“ uvádí Janhuba. Navíc se věnuje i vyšetřování požárů a psychosomatické pomoci.
Setkává se také s lidmi, kteří mají nějaké postižení. „Zaměřili jsme se na nevidomé, neslyšící, tělesně postižené a seniory,“ vysvětluje Jiří Janhuba. Hasiči je seznamují s požární ochranou. Vydali příručku pro slabozraké a nevidomé dospělé i děti. „Obě vyšly v braillově písmu,“ zdůrazňuje. Ta pro žáky základních a středních škol jim vynesla vítězství v celorepublikové soutěži Hasič roku. Cenu, skleněnou přilbu, má kapitán Janhuba vystavenou ve své kanceláři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.