Uniformy lákaly Jiřího Janhubu už jako kluka. Vojenskou vyměnil za hasičskou

Byl členem Hanáckého aeroklubu, dělal parašutismus. Ze skákání přešel ke svahovému létání na padáku. „Zkoušel jsem to na Javorovém u Třince nebo na Straníku na Slovensku,“ vzpomíná a dodává, že pravidelně jezdíval na vodu, má prochozené hory a baví ho cyklistika. „A taky střelectví, zaučuju syna,“ říká.

Jiří Janhuba pracuje na Krajském ředitelství HZS Olomouckého kraje na Oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Pořádají Dny Integrovaného záchranného systému, vydávají brožurky pro všechny skupiny obyvatel, kontrolují zabezpečení bytů. „Na základních školách dětem vysvětlujeme, co dělají hasiči, kam mají zavolat, když uvidí požár, jak se mají zachovat a jak pomoci,“ uvádí Janhuba. Navíc se věnuje i vyšetřování požárů a psychosomatické pomoci.

Setkává se také s lidmi, kteří mají nějaké postižení. „Zaměřili jsme se na nevidomé, neslyšící, tělesně postižené a seniory,“ vysvětluje Jiří Janhuba. Hasiči je seznamují s požární ochranou. Vydali příručku pro slabozraké a nevidomé dospělé i děti. „Obě vyšly v braillově písmu,“ zdůrazňuje. Ta pro žáky základních a středních škol jim vynesla vítězství v celorepublikové soutěži Hasič roku. Cenu, skleněnou přilbu, má kapitán Janhuba vystavenou ve své kanceláři.