Uplynulo 30 let od požáru šumperského divadla. Tehdy nám fandila celá republika, vzpomínají divadelníci
Událost z 25. října 1994 připomíná výstava ve Vlastivědném muzeu v Šumperku a připomněla ji i beseda v divadle, které se účastnili hasiči, politici, divadelníci a další aktéři a účastníci událostí před třiceti lety.
Lidé tehdy ráno přicházeli k hořícímu divadlu se slzami v očích, vzpomínali pamětníci. Divadelníci v té době využili nabídky ředitele kultrurního domu Vladimíra Rybičky. V sále, který rychle dovybavil, pak přežli šest let mimo svou domovskou scénu. Pro režiséra Jaromíra Janečka byl mimnimalismus, který nová scéna vyžadovala, inspirativní výzvou.
Diváci své divadlo neopouštěli ani v exilu a kvůli menšímu hledišti se v té době místo jedné uváděly premiéry dvě. Jak říkají pamětníci, zpočátku nebylo jasné, že se podaří divadelní provoz v Šumperku zachránit. Cítili však tehdy podporu nejen od svých Šumperanů, ale i od kolegů a veřejnosti z celé republiky.
Významným zdrojem informací z tehdejší doby jsou také televizní reportáže místního Studia S i České televize.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
