Vacetín patřil k obcím s českou menšinou po celou dobu své existence

Obec se rozkládá v nadmořské výšce 440 metrů v sedle mezi vrcholkem 456 metrů vysokého kopce nad obcí a vrcholy v okolí samoty Střítež. I když nadmořská výška obce není nějak velká, Vacetín má charakter horské obce. Však také podnebí v této oblasti spíše připomíná mnohem vyšší nadmořskou výšku.

Podíváme-li se do historie osídlení této oblasti, zavádějí nás první zprávy do 14. století. V jeho polovině, tedy konkrétně v roce 1351, majitel Vranovského panství Bernart z Mrdic prodal svým bratrům Záviši a Benešovi z Rychenburku polovici zboží  - tedy i půl Vacetína.

Hrad Vraní hora i s panství patřil králi a ten jej, tedy konkrétně Zikmund Lucemburský v roce 1425 dává do zástavy pánům ze Lhoty. Tomuto rodu patřila obec až do roku 1567, kdy obec koupilo město Mohelnice.

Patrně za českouherských válek byla obec značně postižena. V té době zanikla i sousední historicky velmi významná osada Střítež s kostelem a tvrzí a útrapy se nevyhnuly ani Vacetínu. Na rozdíl od Stříteže, kde dnes z celé obce zbyla jen hájovna, Vacetín je v polovině 16. století uváděn jako znovu osídlený, byť počet obyvatel zde nebyl nějak vysoký.  Lánový rejstřík zde uvádí po roce 1677 jedenáct rodin. Podle informací z berních listin byla obec do třicetileté války českou enklávou. Po válce sem přicházejí usedlíci z německy mluvících oblastí a tak se objevují německá jména. Česká menšina se ale na rozdíl od některých okolních obcí udržela ve Vacetíně až do roku 1918.

Zajímavé je, že v historii se objevuje kromě názvu Vacetín – odvozeného od osobního jména Vacata, také varianta jména Dvacetín.

Počet obyvatel obce byl v minulosti poměrně stálý. V roce1834 je zde uváděno 18 domů a 112 obyvatel. O šedesát let později 20 domů se 121 obyvateli. Bohužel dnes je počet obyvatel obce výrazně nižší – v roce 2001 měl Vacetín  23 obyvatel a jen 10 trvale osídlených domů.

Při cestě z Mohelnice do Vacetína stávala odpradávna nedaleko obce na návrší zájezdní hospoda Zavadilka. Ta byla patrně kdysi založena při vesnici Lhotka zmiňované již v roce 1378. Za třicetileté války byly patrně zničeny zdejší tři usedlosti, podle kterých měla osada německé jméno Vierhofen (tedy Čtyři Dvory). Po roce 1750 bylo toto místo opět dosídleno a dostalo název podle hostince Zavadilka.

Po 2. světové válce část obyvatel odsunuli do Německa

Po roce 1848 – tedy po zániku vrchnostenské správy byl Vacetín spolu se Zavadilkou a někdejší vsí Střítež zařazen do poměrně velkého územního celku se sídlem ve Svinově. Jeho součástí Vacetín zůstal až do roku 1949, kdy byl přiřazen k nedaleké obci Veselí a spolu s ní se stal v roce 1960 součástí Pavlova.

Obyvatelé Vacetína se po většinu času existence obce živili zemědělstvím, drobnými domácími řemesly a také prací v lese. Nedaleko obce se v 19. století těžívala železná ruda a část zdejších obyvatel docházela také do dolů na tuhu do nedalekého Svinova. Po druhé světové válce byla značná část zdejších obyvatel odsunuta do Německa a zcela dosídlit se tuto malou osadu v kopcích již nikdy nepodařilo. Mimo jiné i proto, že je odsud daleko do větších průmyslových center a zejména v zimě je i dnes mnohdy cesta do vesnice docela náročná.

Cíl cyklistů

V posledních letech se do Vacetína často vydávají zejména cykloturisté – pěší vyhledávají spíše cestu přes nedalekou Střítež. Najdou zde malebnou krajinu střídající výhledy na zalesněnou vysočinu i do polí úrodné Mohelnické brázdy. Občas se zde mohou potkat s jeleny sika, kteří se zde zabydleli z někdejší zámecké obory v Žadlovicích.

Přímo v obci pak na návsi stojí kaplička sv. Barbory z roku 1838 – možná připomínka někdejších horníků – jejichž patronkou tato světice je. Dále zde najdeme kamenný kříž a boží muka při výjezdu směrem na Mohelnici. Staré časy ilustruje několik malebných domů v obci či kamenné patníky kolem silnice. Pro milovníky geologie můžeme připomenout geologickou zvláštnost Vacetína. Právě zde v ohybu silnice na konci vesnice směrem k Veselí začíná tzv. Vacetínské nasunutí – setkání dvou geologických ker -  Svinovsko-vranovského krystalinika s krystalinikem Zábřežským.