Ve Střížově kdysi sídlili drobní zemané, dnes zde jezdí vláčky zahradní železnice

Možná i podle stezky dostal Střížov své jméno. To vychází ze slova střežit ve smyslu hlídat. Zajímavé je, že Střížov je v písemných listinách o více než šedesát let dříve než Ludéřov. V roce 1278 je zmiňován vladyka Ludéř ze Střížova. Zda jeho jméno naznačuje, že by byl zakladatelem Ludéřova není zcela jisté. Jak se ale zdá, osada byla ve svých počátcích samostatným zemanským zbožím. V roce 1308 se zde uvádí jako držitel Vojslav ze Střížova a o čtyřicet let později i paní Hedvička ze Střížova.

To by znamenalo, že v obci v té době stávalo i zemanské obydlí. Zmínka o dvorci ve Střížově je však poprvé uváděná až v roce 1358, kdy byla vesnice majetkem zemanů z Drahanovic.

V pozdějších letech se majetky v obci dělí mezi více majitelů. Jedním z nich byl například po roce 1368 farář v dalekém Dalečíně. I ten však zdejší držbu brzy prodal. O zadlužení zdejších majitelů mluví i listina, popisující krátkou držbu obce židovskými věřiteli Merklínem a Paterem z Brna.

Proměny vlastnictví nakonec utnul až prodej Střížova i se svobodným dvorcem Beneši z Ludéřova a Laškova. Tím se Střížov stává součástí ludéřovského statku, a tou zůstal až do konce patrimoniální správy. I jeho majitelé se však do konce třicetileté války často střídali, nicméně statek i se Střížovem zůstal pohromadě.

Za třicetileté války Střížov hodně trpěl tím, že se v Ludéřově usadila švédská posádka, snad i se špitálem. Přesto zdejší větší usedlosti zůstaly po válce osídlené, zpustly jen čtyři chalupnické usedlosti. Zdejší vrchnostenský dvorec se však stal majetkem kláštera na Hradisku u Olomouce. Ten jej držel až do roku 1703, kdy jej ludéřovská vrchnost opět vykoupila. Tehdy také nechala strhnout budovy dvora a polnosti byly spravovány hospodářským dvorem v Ludéřově. V roce 1740 se ludéřovský statek stává součástí náměšťského panství, kde zůstává až do konce vrchnostenské držby. V sedmdesátých letech 18. století žilo ve Střížově 99 obyvatel, kteří se živili zemědělstvím a také pletením košů. V roce 1834 už počet obyvatel obce vzrostl na 187 ve 26 domech.

Střížov byl od počátku své existence přifařen do Drahanovic. Je pravděpodobné, že v době, kdy zdejší farnost spravovali protestanté, byly stejného vyznání i obyvatelé Střížova. Za třicetileté války farnost v Drahanovicích zaniká a tak byla obec přifařena do Čech pod Kosířem, později do Slatinic od roku 1679 byla farnost spravována z Náměště na Hané.

Do Drahanovic chodily zdejší děti také do školy. Po vybudování školy v Ludéřově v roce 1910 se počítalo, že přejdou střížovští žáci tam, kvůli sporům však docházely děti ze Střížova do Drahanovic i nadále, a to dokonce i po roce 1918. To je zajímavé, protože správně byly obě obce spravovány z Ludéřova už od roku 1848. Nakonec došlo k přiškolení tamních dětí až v roce 1927. Dnes jsou obě obce součástí nedalekých Drahanovic.

Z památek Střížova nemůžeme opomenout Sousoší Piety z 30. let 18. století, která je dílem někoho z tvůrců z okruhu olomouckého sochaře Filipa Sattlera či sochu svatého Jana Nepomuckého z roku 1735. O něco mladší je kaple Panny Marie se zvoničkou ze II. čtvrtiny 19. století, před níž stojí kamenný kříž z roku 1875. Najdeme zde i pomník padlým a velkou atrakcí jsou kromě dochovalých hanáckých usedlostí i vláčky zahradní železnice, kterou provozuje nadšený modelář Karel Váňa.