Velkou Kraš vyplenili husité i mor a přesto přežila dodnes

Velká Kraš má pozoruhodnou polohu. Na jihu se nad ní vypínají kopce Žulovské pahorkatiny, kterým vévodí Smolný vrch, naopak na severu se otevírá rozsáhlá rovina táhnoucí se daleko do Polska. Obcí protéká řeka Vidnávka, který tvoří přírodní páteř vesnice.

Velká Kraš je, jak již název napovídá, patrně obcí slovanského původu, kdy jméno vychází z vlastního jména Kras. Původně byla dnešní obec soustavou menších osad (většina z nich měla ve jménu slovo Kraš obsaženo), které později splynuly v jednu, poměrně rozsáhlou aglomeraci.

Historie vesnice je plná válek

První písemná zmínka o Velké Kraši je k vidění v zakládací listině vidnavského fojtství z roku 1291, která ale popisuje stav z let 1266-1268. Podle některých badatelů byla samotná Vidnava založena na pozemcích někdejší Kraše. Potvrzuje to i přifaření staré obce do Otmuchowa. Následně ale sdílely všechny sousední Kraše a Vidnava mnohé osudy pospolu.

Velká Kraš - pomník obětem válek|foto:Miroslav Kobza,Český rozhlas

Jako biskupský majetek byly často zastavovány. Spolu prodělaly i válečnou katastrofu, kdy byly roku 1428 vypáleny husitskými vojsky, navracejícími se od obléhání Nysy.

Vesnice utrpěla své i za třicetileté války a při související morové epidemii. Blízké město Vidnava také bránilo usazování řemeslníků v obci (mílové právo bylo hlavním ochranným právem středověkých měst). Navíc byli rolníci z Kraše vázáni mnoha poplatky a robotními povinnostmi, a tak se obec z katastrof vzpamatovávala jen velmi pomalu.

V obci bývala dědičná rychta, kterou vlastnily mnohé zajímavé osobnosti. Zmiňme například významného státníka učence a básníka ve službách vratislavského biskupa a následně i císaře Rudolfa II. - Johanna Mathiase Wackera von Wackenfels. Zemědělský charakter obce se nezměnil ani po rozdělení Slezska v roce 1742. Ve vesnici fungoval pouze mlýn. Teprve později se zde objevilo domácí přadláctví a následně i zpracování žuly z nedalekých lomů a také mlékárna.

K památkám patří kaple i pomník oběti freikorpsu

Když dnes projíždíte kolem Velké Kraše, ze samotné obce toho mnoho vidět není. Hlavní silnice, stejně jako železnice do Vidnavy (dostavěná v roce v roce 1897), vesnici obchází. Na železnici dnes už osobní vlaky nejezdí. Dorazíte-li do obce autobusem, překvapí vás velikost zdejších zemědělských usedlostí, která svědčí o relativní zámožnosti jejich stavitelů. U autobusové zastávky minete pomníček jedné z obětí přepadení vlaku ordnery v září roku 1938, na kterém se podíleli i němečtí obyvatelé obce. V té době jich zde žilo téměř 1600. Po válce počet obyvatel klesl pod 1000, ale i tak Velká Kraš patřila a patří k největším obcím Jesenicka.

Velká Kraš - pomník oběti přepadení vlaku v roce 1938|foto:Miroslav Kobza,Český rozhlas

Když budeme pokračovat do centra obce, nemůžeme minout budovu někdejší školy. Ta začala fungovat již v roce 1820. Nedaleko ní se pak nachází památná kaple sv. Floriána, která byla postavena na konci 18. století. Před ní najdeme památník obětem válek.

Velká Kraš byla po zrušení poddanství jakousi střediskovou obcí, do níž byly v roce1869 přičleněny původně samostatné vesnice Hukovice, Malá Kraš a Fojtova Kraš. Zajímavé je, že spolu s nim,i se tato obce stala v sedmdesátých letech minulého století součástí Vidnavy a samostatnost se jí vrátila až po roce 1990. Pozoruhodností Velké Kraše je také zdejší větrná elektrárna která byla jednou z prvních u nás a to i přesto, že ne vždy byla obci jen k užitku.

Ideální místo pro pěší cyklisty i koňáky

Naopak turisté jistě ocení zelenou turistickou značku, která je z centra obce vyvede kolem tábořiště u chaty Habina k masívu Smolného vrchu s proslulými Venušinými miskami a pak dále do lesů Žulovské pahorkatiny. Kolem jsou ideální podmínky také pro cykloturisty či vyznavače pohledu na svět z koňského hřbetu. Prostě ideální, byť poněkud zapomenutý kus Slezska, který stojí za to vidět.