Vidnavské náměstí má dodnes kouzelnou atmosféru historického slezského městečka
Vidnava je pro mnoho návštěvníků městečkem plným překvapení. To je čeká hlavně při příjezdu na zdejší náměstí, odrážející starobylost města i jeho novodobý vývoj.
Počátky Vidnavy sahají hluboko. Archeologické nálezy zde potvrzují osídlení germánské i slovanské z dob prehistorických. Vznik města Vidnava je spjat s osobou biskupského fojta Rudgera Heldore, kterého biskup Tomáš I. v roce 1268 pověřil založením města dle tzv. franského práva. Za to jej jmenoval dědičným fojtem s rozsáhlými pravomoci nad městem i nad okolním krajem. Historik Rudolf Zuber se přiklání k myšlence, že v té době sice došlo k formálnímu založení města, ale ještě před ním zde existovala menší osada, která byla zahrnuta do městské aglomerace.
O podobě Vidnavy v jejich počátcích toho víme málo, ale dá se předpokládat, že již tehdy vznikla podoba dnešního náměstí a kolem se rozrostla okrouhlá zástavba, v 15. století obehnaná nízkou zdí a příkopem. Ve městě tehdy žilo kolem 120 měšťanských rodin. Provozovaly řemesla běžná pro každé město, nicméně existovali zde i výrobci sukna, kamenných brousků a zpracovávaly se zde zvířecí kůže. Město mělo stejná práva jako nedaleká Nysa.
Prosperitu Vidnavy utnulo dobytí husity v roce 1428, kdy bylo město spáleno na prach. Ještě za dvacet let se uvádí, že měšťané nejsou schopni platit úroky a povinné platby. Ke konci 15. století se město přece jen vzpamatovalo. V roce 1529 získalo právo na vaření piva pro celé okolí. Vznikala také spousta cechů – ševcovský, krejčovský, bednářský, kovářský, kožešnický, pekařský, řeznický, tkalcovský a další. Máme zprávy i o výrobě zvonů a dalších produkcích.
Jenže, v roce 1574 padlo město za oběť katastrofálnímu požáru, kdy vyhořelo celé náměstí. I když se město opět vzpamatovalo, nemoci, požáry a nájezdy Švédů za třicetileté války jej opět poničily. Další požár město zničil v roce 1713 v době morové epidemie. Možná i tyto události dnes na náměstí připomíná Mariánský sloup z roku 1714. Jen o něco mladší, z roku 1770 je sousoší sv. Jana Nepomuckého na druhé straně rynku.
V roce 1741 se odehrály boje o Slezsko a město se navíc ocitlo na nové hranici mezi Rakouskem a Pruskem. Tím zdejší řemeslníci ztratili část odbytu svého zboží. Chvíli zde sídlila zemská vláda, pak i celní komisariát, ale vše postupně přesídlilo jinam. I proto možná byla Vidnava ještě na počátku 19. století obehnána zdí se dvěma branami. Jižní směřovala do Malé Kraše a severní do dnešní obce Łąka v Polsku. V roce 1830 byly proraženy do hradeb cesty do Javorníku a ke Zlatým Horám, tedy na západ a na východ.
Ze stejného období máme zprávy o dláždění silnic. Mimochodem k vydláždění náměstí byly použity i souvky, valouny, které na zdejší pozemky přivlekl ledovec mnohdy až ze Skandinávie. Velký bludný balvan měl být uložen i do základů dnešní radnice postavené po roce 1867. Byl 7 m dlouhý, 1 m vysoký a 60 cm široký a vážil asi 11 tun. Před tím prý ležel na náměstí, kde jej měl upustit čert, který jej nedonesl na stavbu mlýna ve Vidnavě. Trhovkyně na něm rozkládaly potraviny na prodej, zejména máslo, protože vydržel dlouho studený.
Většina historických domů na náměstí pochází z konce 18. a první třetiny 19. století. Stojí však na středověkých základech původní zástavby. Zajímavou památkou je lékárna U Černého orla založená v rohu náměstí už v roce 1769, která je dnes díky zachovalému secesnímu interiéru chráněnou památkou. Po válce byla většina původních obyvatel Vidnavy vysídlena a bohužel tím utrpěla i podoba města. Zejména nevkusné demolice části domů na náměstí pozměnily jeho podobu. Je však nutné říci, že zdejší dostavba nedopadla zdaleka tak zle jako v jiných městech. Když byl Vidnavě v roce 2006 navrácen městský statut, došlo i na opravu a revitalizaci náměstí. A to dnes patří k ozdobám nejen města, ale i celého Jesenicka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
