Z okna jsem sledoval, jak přijíždějí Němci na Envelopu, vzpomíná host ve studiu Břetislav Nakládal
Historie může být věda vyčtená ze zaprášených knih, ale také ze vzpomínek lidí, kteří osudné okamžiky prožili na vlastní kůži. Tak se dá vnímat i ponuré období března roku 1939, jehož výročí si právě v těchto dnech připomínáme.
Břetislav Nakládal prožil jako malý kluk, obývající malý domek na Korunní pevnůstce v dnešním centru Olomouce příjezd německých vojsk, řádění gestapa i dny obav o osudy svých blízkých. I když byl ještě předškolák, pamatuje si mobilizaci, hrdost na nově budované pevnosti i hořkost a beznaděj po odstoupení Sudet nepříteli.
A mělo být ještě hůř. Na jaře roku 1939 všichni, i malý Břetislav cítili, že je na spadnutí obsazení zbytku Olomouce. Na procházkách s maminkou po tehdejší Olomouci viděl přípravy na případné boje a od rodičů odposlouchal nejednu informaci o tom, co hrozí okleštěné republice.
Na vlastní oči viděl, jak v předvečer okupace shořela olomoucká synagoga a druhý den ráno sledoval příjezd německých vojsk na Envelopu. Dokázal vnímat změny, které příchod Němců odstartoval i odpor, který klíčil v českém obyvatelstvu.
Přitom zůstal stále malým klukem plným radosti ze života, který využíval každé příležitosti ke hře, byť věděl, že některé věci se prostě za okupace dělat a povídat nesmějí. Se zájmem sledoval německou vojenskou techniku i kořistní zbraně, které doslova defilovaly před okny jejich domku. Snad právě všudypřítomná vojska a letectvo jej později zavedla mezi armádní letecké techniky, kde sloužil až do výslužby.
Zkušenosti z doby před 80 lety zpracoval do knihy Vzpomínky na protektorát, a také do odborné publikace Březen 1939, které byl spoluautorem. Dodnes žije v Olomouci a umí báječně vyprávět. A právě o roce 1939 jeho osobních zkušenostech i historických souvislostech vyprávěl jako host ve studiu Českého rozhlasu Olomouc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.