Žalkovice nikdy neměly tvrz ani hrad, přesto se po nich psal rytířský rod
Žalkovice najdeme v úrodném kraji Hané mezi Přerovem a Kroměříží. Archeologické nálezy prokazují, že zde lidé žili již od prehistorického věku a trvalé osídlení zde přetrvalo dodnes přes veškeré útrapy, které zdejší kraj v minulosti postihly.
Nejstarší nálezy potvrzují osídlení už v době bronzové. Nedávné nálezy pak prokazují osídlení areálu dnešní obce z I. století před naším letopočtem. I samotná historie Žalkovic sahá hluboko do minulosti. Nejstarší dějiny obce jsou spojeny se zeměpanským hradem v Přerově. Roku 1221 je moravský markrabí Vladislav I. Jindřich daroval klášteru na Velehradě. V jeho držení byly až do roku 1397, kdy je klášter spolu se sousedním Břestem prodal Lackovi z Kravař na Helfštýně.
Kolem roku 1500 držel osadu Jan Kuna z Kunštátu. Jeho syn Vilím Kuna, Břest a Žalkovice postoupil asi roku 1530 panu Václavu z Ludanic. Ves se následně stala nedílnou součástí chropyňského panství, zakoupeného roku 1615 kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Po třicetileté válce pak panství přešlo směnou do majetku olomouckých biskupů a v jejich držbě setrvalo až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.
Přestože v Žalkovicích nikdy nebylo žádné šlechtické sídlo, existuje moravský vladycký rod, který nesl přídomek Žalkovský ze Žalkovic. Jeho prvním nositelem byl pomocník moravského zemského hejtmana Václava z Ludanic Matyáš, pravděpodobně podle místa narození nazývaný Tišnovský. Byl zřejmě selského původu, ale na přímluvu svého mocného ochránce v roce 1553 obdržel od císaře Ferdinanda I. přídomek Žalkovský ze Žalkovic a právo nosit erb. O rok později byl přijat do stavu moravského rytířstva. Zajímavé však je, proč získal právě tento predikát. Podle některých historiků právě díky rodu pánů z Ludanic, kteří tehdy svolili udělení jména po obci, kterou měli ve vlastnictví.
Matyáš Žalkovský se nakonec usadil na nedalekých Dobromilicích, které od pánů z Ludanic také koupil. Opravil tamní tvrz a je tam dokonce i pohřben. I když jeho rod po Bílé hoře výrazně pozbyl na významu, nakonec se jeho potomci dožili až konce 18. století. O Matyáši Žalkovském se také vypráví pověst, že týral své manželky a prý při svatbě s tou poslední zkameněl pod jejím nevinným pohledem.
V samotných Žalkovicích po něm žádné památky nezůstaly. V roce 1747 byla v obci založena zákupní rychta. Před třicetiletou válkou zde žilo 50 usedlých rodin. Po válce už je 35, nicméně obec se postupně vzpamatovávala. Zemědělství bývalo hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Kromě toho zde lidé také provozovali domácí textilní výrobu, zejména předení a tkalcovství.
Už ve 14. století byl v obci kostel zřízený snad díky vlastnictví vesnice řádem cisterciáků. Bližší informace však o něm chybí. Kostel prošel mnoha pozdějšími úpravami a přestavbami, nicméně základní tvar je patrně dochován do současnosti. Stojí uprostřed návsi obklopen mohutnými lipami. Prý pod nimi v roce 1881 odpočíval básník Svatopluk Čech, který pobýval na zdejší faře.
Kromě kostela zde najdeme ještě několik drobných sakrálních památek včetně kapličky na výjezdu z vesnice k Říkovicím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
